Článek
Kdo vyrůstal v devadesátkách, nejspíš si vybaví televizní hitparádu Medúza. Pořad, který přinášel klipy, novinky z hudební scény i trochu té porevoluční euforie. Jednou z jeho tváří byl i Aleš Juchelka (49), tehdy mladý moderátor, který se snažil prosadit. Zatímco jeho někdejší kolega Richard Krajčo zůstal u hudby, Juchelka se nakonec vydal úplně jinam. Dnes stojí v čele Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky jako ministr ve vládě Andreje Babiše. Na první pohled skok o několik světů dál.
Moderátor, který nebyl celebritou
Juchelka nepatřil k typům, které by plnily titulky bulváru. V televizi působil dlouhodobě a v různých rolích, nejen jako moderátor ale byl také dramaturg a scenárista. „Medúzu moderujeme od roku 1998, tuším. Natáčení je naživo, příprava zabere celý den, Medúza nás ale neuvěřitelně baví,“ rozplýval se tehdy i v rámci chatu s fanoušky. Medúza pro něj byla výrazná etapa, ale ne jediná.
Pracoval i na dalších formátech, později se věnoval produkci a PR. Možná právě tohle je důležitý detail. Nebyl jen „tváří na obrazovce“, ale člověkem, který viděl, jak média fungují zevnitř. Jak se staví obsah, jak se komunikuje s publikem, jak se balí sdělení tak, aby byla srozumitelná. Nebyl to moderátor, na kterého by se vzpomínalo jako na legendu televizní zábavy. Spíš průměr, možná malinko pod. Což vlastně asi částečně může za to, že se pak jeho kariéra vydala jinam.
Aleš Juchelka je dnes úplně jinde, mikrofon mu ale zůstal alespoň ve sněmovně
Osobní zkušenost, která bolí
Do politiky vstoupil nejdřív na komunální úrovni v Ostravě. Postupně se posunul do celostátní politiky a ve Sněmovně se profiloval hlavně v oblasti sociálních témat a médií. Nebyl to raketový vzestup, spíš pomalé krůčky. Politika mu postupně přerostla v hlavní profesi a mediální minulost se stala spíš výbavou než cílem. „Potom jsem se dostal k hnutí ANO. Tam jsem se rozhodl, že budu dělat sociální věci i díky tragédii v naší rodině. Dostal jsem se až do Poslanecké sněmovny, kde jsem aktivním politikem a snažím se ty věci posouvat dopředu,“ vysvětloval.
Bohužel právě rodinná tragédie je něčím, co v případě Juchelky nikdy nepřebolí. Jeho syn onemocněl vzácným genetickým onemocněním zvaným Sanfilippoův syndrom (mukopolysacharidóza typu III), kterému se někdy přezdívá „dětská demence“. Do zhruba čtyř let se vyvíjel relativně běžně, pak se ale začaly objevovat potíže jako výrazná hyperaktivita, poruchy spánku, postupná ztráta některých dovedností i zdravotní komplikace. Lékaři po sérii vyšetření zjistili, že chlapci chybí enzym potřebný k odbourávání heparan sulfátu, který se pak ukládá v buňkách a poškozuje především mozek a nervovou soustavu.
Nemoc je progresivní a zatím nevyléčitelná, péče je tedy hlavně podpůrná. „Pořád to bolí. Hodně to bolí. Zcela se s tím vyrovnat nejde a asi ani nikdy nepůjde,“ uvedl s tím, že proto kývl na nabídku kandidovat do sněmovny. „Po zkušenostech s nemocí a smrtí Olíka jsem se chtěl věnovat sociálním věcem. Dnes přesně vím, co je v tomto směru dobře a co špatně.“
Může být dobrý ministr?
Otázka, jestli je dobrý ministr, už je politická, s jeho někdejším moderováním nemá co dočinění, to je třeba férově uznat. Na druhou stranu jako moderátor se naučil mluvit s lidmi, formulovat myšlenky, reagovat pod tlakem a vystupovat na veřejnosti. To jsou v politice užitečné dovednosti. Co ale nezíská, jsou znalosti sociální politiky, práva nebo řízení velkého úřadu. Tady je jeho tragická osobní zkušenost.
Takže ano, moderátor může být dobrým ministrem. Tím spíš, že strávil roky ve výborech, ve Sněmovně, u sociální agendy. Uvidíme, sám musí ukázat, zda na to má, nebo ne.
Zdroje: dotyk.cz, lp-life.cz, info.cz, seznamzpravy.cz, irozhlas.cz, zpravy.aktualne.cz
