Článek
Kolegové ho vždycky měli za milého člověka, který by mouše neublížil. Přesto, že Eduarda Cupáka v dětství poznamenala tragédie. Nacisté totiž zjistili, že jeho otec a babička tisknou falešné potravinové lístky. Skončili před popravčí četou, mladý hoch se i proto ještě víc upnul na maminku, která ho odmalička brala do biografů, kupovala mu knihy a toužila po tom, aby byl její syn kulturně vzdělán.
Po tragické události to byla právě jeho maminka, která správně tušila, že pro citlivou chlapcovu duši bude divadlo tím správným balzámem. Měla pravdu a v Eduardovi dokonce probudila doživotní vášeň a lásku. Cupák sice začal studovat na brněnské konzervatoři, později však „přeskočil“ na studia herectví na JAMU.
Homosexualita byla nemyslitelná
Čas studií si užíval, zároveň se ale znovu ukázalo, že život pro něj nebude procházka růžovou zahradou. Cupák se totiž nikdy netajil tím, že v lásce dává přednost mužům před ženami. A to bylo v tehdejším Československu naprosto nemyslitelné. Homosexualita byla považována nejen za trestný čin, ale také za nemoc. Přesto, že ho přátelé zbožňovali, jeho úspěchy logicky vzbuzovaly také závist.
Jen dva týdny před závěrečnými zkouškami tak skončil na výslechu, tajná policie si nebrala servítky. Do problémů ho dostalo anonymní udání, které pravděpodobně pocházelo od některého z méně oblíbených spolužáků. Ze školy byl vyloučen, oficiálním důvodem byly „zakázané styky s muži.“
Osudové seznámení s režisérem
Zdálo se, že jeho kariéra je v troskách ještě dřív, než pořádně začala. Cupák skončil v továrně, což bylo prostředí, ve kterém se cítil zoufalý. Hrubí muži a udavači na každém kroku, to nebylo nic, v čem by chtěl žít. Naštěstí se seznámil s režisérem Václavem Krškou, který si ho pozval na konkurs do komparsu životopisného filmu o spisovateli Aloisi Jiráskovi Mladá léta. Jenže Cupák byl výjimečný, nakonec získal hlavní roli Jiráska.
Herec se stal idolem mladých lidí přesto, že se opět objevila celá řada závistivců, kteří poukazovali na to, že s režisérem Krškou je může spojovat víc než jen pracovní záležitosti. Zlé jazyky ale tentokrát neuspěly, Cupák nejenže v branži zůstal, ale trvale se v ní usadil. Nikdy se sice nedostal do Národního divadla, i když jeho talent tomu byl předurčen.
Bohužel ho měli soudruzi v hledáčku a neumožnili mu další rozlet i proto, že nahlas odsoudil okupaci ze srpna 1968. Kvůli tomu směl natočit maximálně jeden film za rok. O to víc ale jeho úžasný hlas vynikal v rozhlasovém vysílání a v dabingu.
Velká láska a osudová neřest
Eduard Cupák vždycky toužil po velké lásce. Svého vyvoleného Václava Květa potkal v roce 1959, dokonce se seznámil s jeho rodiči. Ti kupodivu dokázali přijmout, že si jejich syn domů přivedl muže. Žili spolu v bytě na Malé Straně, volné chvíle trávili na chalupě, kterou Cupák miloval, a do její rekonstrukce dával všechny své naspořené peníze.
Bohužel se ale nikdy nedokázal vzdát cigaret, což se mu nakonec stalo osudným. Když byl na vrcholu popularity, naplno se u něj rozvinula rozedma plic, kterou mu lékaři zjistili už v sedmdesátých letech. Herec ale nedbal jejich rad a stále kouřil. Když se jeho stav zhoršil, jeho partner ho musel vynášet domů do schodů, Cupák už skoro nemohl dýchat.
Poslední rok život byl vlastně jen v nemocnici. Poslední měsíce už mu ale nepomáhaly ani přístroje, na které byl napojen. Když v červnu 1996 zemřel, splnilo se jeho přání - trápení konečně bylo u konce.
Zdroje: blesk.cz, extra.cz, rozhlas.cz, cnn.iprima.cz, super.cz, zeny.iprima.cz
