Článek
Když se Marta a Ivan seznámili, byla to láska na první pohled. Jenže stejně rychle, jak se mezi nimi city rozhořely, tak také vyhasly. Jenže v té době už spolu bydleli, měli velké plány, samozřejmě toho druhého seznámili se svými rodinami apod. Zkrátka jakoby najednou byli v pasti a nevěděli, jak z toho ven. Jejich vztah se stal rutinou, která jim ale nakonec vlastně vyhovovala. Neuvědomovali si však nebezpečí, které hrozí. Bylo jen otázkou času, kdy si jeden nebo druhý najde někoho jiného.
Jeho milenka ji nepřekvapila
Bylo zajímavé, že už když se zasnoubili, tak jim to někteří lidé rozmlouvali. Ovšem postupem času se zdálo, že jsou si souzeni, takže tyto hlasy ustaly. Ukázalo se ale, že měly pravdu. „Po svatbě jsme plánovali rodinu, alespoň dvě děti jsme chtěli. Jenže z toho sešlo. Odkládali jsme to, až jsme usoudili, že to nemá cenu,“ hořce se usmívala sympatická černovláska. Stejně to dopadlo i s dalšími věcmi. Společné koníčky nakonec „odhopkaly“ neznámo kam, cestování, které vždy milovali, se vytratilo a zůstalo pár společných víkendů za rok. Bylo zřejmé, že tudy cesta nevede. Ani jeden s tím ale nehodlal vůbec nic udělat.
Zhruba rok a půl od svatby začala mít Marta podezření, že její manžel někoho má. Nejprve to neřešila a říkala si, že to mohou být jen kamarádky, nebo že dělá z komára velblouda. Když ale začala nacházet podezřelé předměty a z Ivanova oblečení cítila stále stejný dámský parfém, byla si stoprocentně jistá, že něco není v pořádku. Brzy se ukázalo, že její tušení bylo správné. „Zeptala jsem se ho, ani nezapíral. A když jsme se bavili, tak mi vlastně došlo, že ho chápu. Takže se vše obešlo bez scén, jen jsme si nastavili pravidla, jak to bude dál.“
Vlezla si k nim do postele
Rozvádět se nechtěli. Měli společnou půjčku, se kterou jim pomáhali rodiče obou, o tuto výhodu nechtěli přijít. Takže si řekli, že si budou žít po svém, jen z toho druhého nebudou dělat pitomce. Takže žádná milenka či milenec na veřejnosti, už vůbec ne vodit si někoho domů. Fungovalo to. Ovšem jen do chvíle, kdy se Marta vrátila ze služební cesty o den dřív. „Manželovi jsem o tom neříkala, proč také. Nevěděla jsem, co dělá, on nemusel vědět, co dělám já. Když jsem ale přišla domů a viděla dámské boty, hned mi to bylo jasné.“
Marta nebyla v šoku, ale nechtěla dát kůži lacino. „Prostě jsem nechtěla jen tak vyklidit pole.“ Bleskově se rozhodla, co udělá. Vešla do ložnice, kde oba byli. Ivan začal cosi drmolit, Marta si však dala prst ke rtům na znamení, aby mlčel. A začala se svlékat. „Ty jejich výrazy, to jsem neviděli. Když jsem byla nahá, vlezla jsem si k nim do postele,“ tvrdila. V tu chvíli milenka jejího partnera vystřelila, jako když do ni střelí.
Odvážná manželka na ni ještě zavolala, ať neblbne a vrátí se, že si to přeci mohou užít všichni. „Musím přiznat, že milování s manželem pak bylo to nejkrásnější, které jsme měli od svatební noci. S tou ženskou už se neviděl, vyhrála jsem na plné čáře. Sice jsme se později rozvedli, protože jsme uznali, že to nemá cenu. Ale tehdy to bylo moje vítězství.“
Zdroj: autorský článek
