Článek
Když se řekne Zdeněk Izer (59), většině lidí okamžitě naskočí jeho typická dikce a imitace, které byly svého času všude. V devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí patřil mezi nejviditelnější baviče české televize. Skeče, parodie známých osobností nebo absurdní scénky kolovaly mezi lidmi jako hlášky, které se citovaly ve škole i v hospodě. „Imitace je vlastně taková hra s hlasem. Stačí pár tónů a lidi hned vědí, koho myslíte,“ říkal. Dnes je ale jeho jméno na televizní obrazovce spíš výjimkou. Neznamená to, že by zmizel. Spíš jen změnil prostředí.
Kde se vlastně vzal?
Izer bavil už jako dítě. „Asi ve třech letech jsem stál u dřevěné skříně s vařečkou v ruce a dospělým jsem dělal předpověď počasí. Struktura dřeva totiž připomínala ony tlakové níže a výše. Všichni se smáli a já netušil proč,“ vzpomínal. Opravdové začátky přišly v rozhlase a v menších zábavních projektech, kde rychle zaujal hlavně schopností imitovat hlasy a vytvářet groteskní postavy. Právě imitace se staly jeho poznávací značkou. Dokázal během pár vteřin přepnout z jednoho hlasu do druhého a vytvořit miniaturní scénku, která měla jasnou pointu.
Velkou popularitu mu přinesla televizní zábava přelomu tisíciletí. Pořady jako Tele Tele nebo různé silvestrovské speciály pracovaly s krátkými skeči a parodiemi, což byl formát, ve kterém Izer fungoval přirozeně. Jeho humor byl rychlý, někdy lehce absurdní a často stál právě na hlasové proměně postav.
V té době také vystupoval s dlouholetým kolegou Markem Dobrodinským. Jejich spolupráce patřila k výrazným momentům tehdejší televizní satiry, ale postupně se rozešli a každý šel vlastní cestou.
Televizní sešup přišel nenápadně
Proměna televizní zábavy přišla poměrně rychle. Skečové pořady postupně vytlačily reality show, soutěže a velké formáty založené na emocích nebo talentových kláních. Pro klasické imitátorské show se prostor výrazně zmenšil. Izer tak postupně z hlavního televizního proudu zmizel. Z pohledu televize šlo o logický vývoj trendů, z pohledu komika o moment, kdy bylo potřeba přemýšlet, co dál.
Nevybral si čekání na další televizní nabídku. Vrátil se k tomu, co dělal už dřív, tedy k živým vystoupením. „Teď mám čistou hlavu a jezdím po republice, navštěvuju divadla, kulturáky a jsem spokojený,“ tvrdil naprosto upřímně s tím, že po televizi se mu vlastně vůbec nestýská. Jezdí s vlastními programy po republice, od menších kulturních domů až po divadelní scény. Publikum, které ho zná z televize, za ním chodí pořád.
Pokračuje v tom, co mu jde nejlépe
Jeho aktuální show „Vyndavací, zas tam dací“ stojí na tom, co od něj lidé čekají: imitace zpěváků a známých osobností, krátké scénky, videoprojekce i bizarní kostýmy. Tempo je rychlé a humor zůstává lehce nekorektní, což je styl, který mu byl vlastní vždy. Na rozdíl od televize má ale dnes jednu výhodu, což je přímý kontakt s publikem. Často reaguje na atmosféru v sále, přidává improvizované poznámky a drobné narážky na město, kde zrovna vystupuje. Díky tomu se jednotlivé večery nikdy neopakují úplně stejně.
Zvenku to může působit jako ústup ze slávy. Televize o něj už tolik nestojí a mediální prostor zaplnily jiné formáty i mladší komici. Jenže realita je trochu jiná. Izer stále pravidelně vystupuje a kalendář má často zaplněný měsíce dopředu. Místo jednoho velkého televizního večera ročně odehraje desítky vystoupení po celé republice. Není to tak viditelné jako kdysi v televizi, ale publikum si našel. A zdá se, že mu tenhle model vlastně vyhovuje víc.
Zdroje: radioblanik.cz, denik.cz, dotyk.cz, kafe.cz, vlasta.cz
