Článek
Dodnes patří mezi nejoblíbenější české filmové komedie. Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách spojuje typický humor Václava Vorlíčka, nezapomenutelné vodníky, starou Prahu i jednu z nejslavnějších filmových rodin české kinematografie. Jenže za pohádkově bláznivou atmosférou se skrývá i velmi smutný příběh. Během natáčení totiž zemřel herec Jan Libíček.
Libíček se bál rakoviny
Měl hrát vodníka Aloise Vodičku, jednoho z členů slavné vodnické rodiny. Po jeho boku stáli Vladimír Menšík, František Filipovský nebo Míla Myslíková a Vorlíček měl pocit, že obsadil ideální sestavu. Libíček totiž dokázal spojit dobromyslný humor s melancholií, která jeho postavy dělala lidské a nezapomenutelné. Jenže už během natáčení bylo jasné, že s hercem není něco v pořádku.
Jan Libíček trpěl vážnými zdravotními problémy. Měl cukrovku, nemocné ledviny, obrovskou nadváhu a prakticky nechodil k lékařům. Z doktorů měl totiž celoživotní panický strach. Bál se, že mu lékaři objeví rakovinu stejně jako jeho otci. Přesto pokračoval v práci. Během natáčení jedné z klíčových scén na Vltavě však přišla katastrofa.
Potápěči ho okamžitě vytáhli
Vodníci tehdy na pramici čekali na doktora Mráčka v podání Jaromíra Hanzlíka. Podle vzpomínek Václava Vorlíčka seděli herci na lodi a během pauzy popíjeli mléko v sáčku, tehdy běžný nápoj filmových štábů. Vladimír Menšík chtěl své nedopité mléko vyhodit, ale Libíčkovi byl proti. „Libíček po Menšíkovi dopíjel jeho zkažené mléko v sáčku. On byl dost šetrný, asi si řekl, že to je škoda,“ vzpomínal Vorlíček v knize Pane, vy jste vdova!
Libíček sáček opravdu dopil. O chvíli později ale náhle vstal, udělalo se mu špatně a zřítil se přímo do Vltavy. Naštěstí byli poblíž kaskadéři i potápěči. „Měli jsme tam kaskadéry s motorovým člunem, ti k němu hned přispěchali a vytáhli ho,“ uvedl Václav Vorlíček. Herce se podařilo dostat na břeh a chvíli dokonce vypadal při vědomí.
Situace ale byla mnohem vážnější, než si kdokoli uvědomoval. Sanitka ho odvezla do nemocnice, jenže Jan Libíček cestou zemřel. Bylo mu pouhých dvaačtyřicet let. Štáb samozřejmě zůstal v naprostém šoku.
Vorlíček si to upravil podle sebe
Natáčení se okamžitě zastavilo a několik dní nikdo nevěděl, jestli bude možné film vůbec dokončit. Libíček už měl natočenou část scén a Vorlíček najednou řešil stejný problém jako mnoho režisérů před ním — co dělat, když během produkce zemře herec. Nakonec padlo rozhodnutí roli přeobsadit a vodníka Aloise převzal Zdeněk Řehoř. Nebylo to však jednoduché.
Řehoř musel některé scény natáčet znovu, jiné se upravovaly a část záběrů se přepisovala tak, aby změna nepůsobila rušivě. Diváci si dnes často ani nevšimnou, že film vznikal za tak dramatických okolností. Jenže to nebyl jediný problém, který Jak utopit doktora Mráčka provázel.
Natáčení na Vltavě bylo samo o sobě komplikované. Vorlíček chtěl co nejvíc skutečných exteriérů a odmítal trikové náhražky. Vodnické scény se proto točily přímo na řece, často v nepříjemném počasí, s těžkou technikou a složitými přesuny mezi loděmi. „V původním námětu je, že je to rybník. Tam je mlýn a mlynář a ten má dceru. Já jsem ale vyrůstal v povodí Vltavy, a tak jsem měl zmáknuté všechny pražské vodníky,“ usmíval se Vorlíček.
Václav Vorlíček musel řešit řadu nepříjemností
Hit se nakonec přeci jen natočil
Herci však pracovali ve vodě dlouhé hodiny. Některé natáčecí dny byly fyzicky mimořádně náročné, protože štáb bojoval s proudem řeky, větrem i neustálými technickými problémy. Historická Praha navíc komplikovala dopravu a filmaři často museli čekat na vhodné světlo nebo omezení provozu. Obrovskou výhodou filmu ale bylo obsazení.
Vladimír Menšík a František Filipovský spolu improvizovali i mimo scénář a Vorlíček jim v mnoha situacích nechával volnost. Díky tomu působí vodnická rodina neuvěřitelně přirozeně. Některé hlášky vznikly spontánně přímo během natáčení. Právě Menšík byl podle štábu hlavním zdrojem energie.
I během vyčerpávajících dnů dokázal bavit celé okolí a udržovat dobrou náladu. Jenže po Libíčkově smrti prý výrazně ztichl. Klasika nakonec vznikla, dokončovala se však v ponuré atmosféře. Komedie měla každopádně po premiéře obrovský úspěch a postupně se stala jedním z nejreprízovanějších českých filmů vůbec. Diváci si zamilovali nejen humor a vodnickou poetiku, ale i zvláštní melancholii, která se filmem táhne.
Zdroje: autorský článek s využitím
kniha Pane, vy jste vdova!
