Článek
V České republice se dnes odehrává další smutná kapitola příběhu o tom, jak může být slušný člověk pronásledován jen proto, že je úspěšný, skromný a prakticky nic nevlastní. Andrej Babiš, muž známý především svou nenápadností a téměř asketickým vztahem k majetku, znovu čelí nepochopení světa kolem sebe.
Určitě by to řekl
Poslanecká sněmovna totiž dnes hlasuje o tom, zda ho vydat k trestnímu stíhání kvůli legendární kauze Čapí hnízdo. Celá situace je přitom od začátku jedno velké nedorozumění. Jak už Andrej Babiš mnohokrát vysvětlil, on vlastně nic nemá. A když nic nemá, logicky nemůže mít ani nějaké farmy, projekty nebo nedej Bože dotace.
Zlí jazykové sice tvrdí, že existuje jakýsi holding jménem Agrofert, ale to je přece jen další z těch nepěkných pomluv. Andrej Babiš s tím přece nemá nic společného, podobně jako nemá nic společného s počasím, inflací nebo pondělní ranní náladou národa. Kdyby ten holding opravdu byl jeho, určitě by to řekl. A kdyby to neřekl, tak by to někdo vysvětlil. A kdyby to nikdo nevysvětlil, tak by to stejně nebyla pravda. A vůbec, kampaň a hotovo.
Lidé hromady kdeco, on nemá (skoro) nic
Je proto až dojemné sledovat, s jakou vytrvalostí se tento skromný muž snaží veřejnosti vysvětlit, že vlastně nic nevlastní. V dnešní době, kdy si lidé hromadí byty, auta a chalupy, někdo dokonce i zámek ve Francii, je taková zdrženlivost téměř hrdinská. Andrej Babiš by ostatně všechno rozdal, kdyby měl co. Jenže jak sám naznačuje, žádné firmy, žádné farmy ani žádné holdingy ve skutečnosti nevlastní.
Celá kauza Čapí hnízdo tak připomíná spíše filozofickou debatu než policejní případ. Pokud totiž něco není vaše, můžete být vůbec zodpovědní za to, co se s tím dělo? A pokud to není vaše, ale zároveň to nějak souvisí s vámi, je to pořád vaše, nebo už zase není? Tyto otázky by mohly zaměstnat celé generace právníků, filozofů i účetních.
Dnešní hlasování ve sněmovně tak vlastně není jen hlasováním o vydání politika k trestnímu stíhání. Je to také test představivosti české politiky. Poslanci rozhodují, zda vydají člověka, který podle všeho nic nevlastní, nic neřídí a vlastně ani neví, jak se některé věci kolem něj staly.
Když něco není vaše, tak prostě není
Někteří zákonodárci možná budou hlasovat podle svědomí. Někdo snad i dle litery zákona. A další možná podle toho, kolik tiskových konferencí o celé věci už viděli a jestli nad nimi nestojí někdo s rákoskou, aby je kdyžtak seknul přes prsty. Jedno je ale jisté: bez ohledu na výsledek hlasování se najdou lidé, kteří budou přesvědčeni, že jde o hon na čarodějnice. A jiní zase o to, že jde o účetnictví. A když je nejhůř, udělá se kouřová clona a je klid.
Ať už hlasování dopadne jakkoli, příběh Andreje Babiše zůstane inspirací pro všechny skromné lidi, kteří se každý den snaží žít bez majetku, bez firem a ideálně i bez odpovědnosti za ně. Ukazuje totiž, že i když člověk nic nemá, může mít kolem sebe překvapivě hodně věcí, které s ním nějak souvisejí.
A možná je v tom i jisté poučení pro celou společnost. Pokud se někdy ocitnete v situaci, kdy vám budou připisovat nějakou firmu, projekt nebo dokonce celé čapí hnízdo, stačí si vzpomenout na jednoduché pravidlo moderní politiky: když něco není vaše, tak to prostě není vaše. A když to někdo tvrdí, tak je to pravděpodobně kampaň.
Zdroj: autorský článek
