Článek
Když se v roce 2009 objevil v kinech film Líbáš jako Bůh, málokdo čekal, že se z něj stane nejnavštěvovanější český snímek roku. Romantická komedie Marie Poledňákové přilákala do kin statisíce diváků a později se zařadila mezi televizní stálice, ke kterým se publikum pravidelně vrací. Přitom cesta k výsledku nebyla zdaleka tak hladká, jak by se mohlo zdát.
Kaiser jako sázka do neznáma
Největší otazník visel nad obsazením Oldřicha Kaisera do role charismatického lékaře a záchranáře Františka. Poledňáková o jeho talentu nikdy nepochybovala, věděla však také, že herec prochází složitým obdobím a jeho problémy s alkoholem byly v té době veřejně známé. „Jeho exteriér mi ale vyrazil dech. Zarostlý, šedovlasý, nedbale oblečený. Bála jsem se ho do postavy nevěrného manžela obsadit,“ přiznala bez okolků.
Před definitivním rozhodnutím si s ním proto domluvila osobní schůzku. Nakonec ale rozhodlo něco jiného než vzhled. Režisérku přesvědčila jeho schopnost vyjádřit emoce jediným pohledem. A ukázalo se, že měla pravdu. Jasně však stanovila hranice, Kaiser například nesměl během natáčení pít alkohol.
Marie Poledňáková šla do velkého rizika
Nutno ale říct, že s Evou Holubovou vytvořili tandem, který se jen tak nevidí. „Když ti dva přišli, tak si vymýšleli etudy a trvale něco dělali, a my se mlátili smíchy. Musím říct, že když hráli scény spolu, tak jsem je musela držet na řetězu, protože ti dva dohromady jsou naprosto neskutečná kombinace,“ usmívala se režisérka.
Magálová dala naději dalším ženám
Stejně náročné bylo najít představitelku hlavní hrdinky Heleny. Poledňáková dlouho hledala herečku, která nebude spojovaná s tehdejší seriálovou produkcí a dokáže působit civilně i elegantně zároveň. Inspirace přišla nečekaně během sledování pořadu Banánové rybičky. V jednom z dílů se objevila slovenská herečka Kamila Magálová a režisérka měla okamžitě jasno. Právě ona nabídla kombinaci šarmu, nadhledu a životních zkušeností, kterou postava potřebovala.
Sama Magálová později přiznala, že měla pocit, jako by Helenu ani nehrála, ale přímo žila. „Psaly mi ženy po čtyřicítce, které zůstaly samy, že jsem jim dala naději do dalšího života. Že si uvědomily, že život po čtyřicítce nekončí, ale začíná,“ vysvětlovala. Obsazení této slovenské herečky však přineslo i jednu praktickou otázku. Tvůrci řešili, zda její hlas nepředabovat českou herečkou.
Po zkouškách ale převládl názor, že by dabing postavu zbytečně ochudil. Magálová se proto ve filmu objevila s vlastním hlasem a lehkým slovenským přízvukem. Ten byl navíc elegantně vysvětlen příběhem postavy, která část dětství strávila v Bratislavě. Jediným dlouhodobým protivníkem zůstalo slovo „manželství“. Herečka jej opakovaně vyslovovala po svém, ale nakonec se ukázalo, že právě drobná nedokonalost dodává postavě větší autenticitu.
Bartoška odmítl sportovní výkon
Jiří Bartoška měl během natáčení úplně jiné starosti. Ve scénáři se objevila sekvence na běžkách, která mu příliš nevoněla. Herec se netajil tím, že není příznivcem podobných fyzických výkonů před kamerou. „Já jsem takzvaný rovinový herec, nikoliv akční, takže když po mně chtěla, abych v jedné scéně doběhl na běžkách k Jarce Adamové a pak s ní začal dialog, řekl jsem jí, že nikam nepoběžím,“ uvedl Bartoška. Nakonec si prosadil vlastní variantu scény, ve které zůstane stát a bude si pouze oklepávat lyže. Po krátké debatě se natáčelo přesně podle jeho představ.
Jiří Bartoška si nakonec prosadil svou
Výsledek je typickou ukázkou toho, jak Poledňáková dokázala respektovat osobnost herců a přizpůsobit scénu tak, aby působila přirozeně. Ostatně i to bylo jedním z důvodů, proč film fungoval na diváky mnohem lépe než řada okázalejších romantických komedií.
Náhoda, která připomněla Tomáše Holého
Zajímavý příběh se váže také k obsazení dětského herce Filipa Antonia. Na konkurzu si vytáhl číslo 23. Až později si Poledňáková uvědomila, že stejné číslo měl před lety při castingu i Tomáš Holý, kterého objevila pro své nejslavnější rodinné filmy. Režisérka, která na Tomáše Holého nikdy nezapomněla, vnímala tuto shodu jako symbolické znamení. Antonio nakonec ve filmu zaujal natolik, že se objevil i v pokračování Líbáš jako ďábel.
Na snímku Líbáš jako Bůh je zajímavé, že nevznikal podle osvědčeného receptu romantických komedií. Poledňáková do příběhu promítla řadu situací inspirovaných skutečnými zážitky svými i svých blízkých. Místo idealizované lásky nabídla vztahy lidí středního věku, rozvody, nové začátky i komplikované rodinné vazby.
Tato obyčejnost a uvěřitelnost zřejmě rozhodla o tom, že si film našel tak široké publikum. Z rozpočtu přibližně 35 milionů korun se stal mimořádně úspěšný projekt, který v kinech utržil kolem 90 milionů korun a odstartoval vznik pokračování Líbáš jako ďábel.
Zdroje: autorský článek s využitím
