Článek
Když se dnes řekne Muži v offsidu, většina diváků si vybaví především Huga Haase, Jindřicha Plachtu a fotbalovou rivalitu mezi Slavií a Viktorií Žižkov. V roce 1931 ale nikdo nemohl tušit, jak dlouhý život bude mít tato zdánlivě jednoduchá komedie.
Vznikla totiž poněkud neobvyklým způsobem. Produkce potřebovala zaplnit volné období v ateliérech a sáhla po populárním románu Karla Poláčka. „V pražském ateliéru AB měli okénko, nemohli nějaký termín zadat, takže hrozilo, že zůstane prázdný. Vypočítali si, že kdyby se nefilmovalo, prodělali by peníze, a proto se rozhodli, že raději zfilmuji něco, co propadne,“ vzpomínal Poláček.
Hugo Haas jako Načeradec? Poláček měl jasno
Adaptace se pak připravovala mimořádně rychle, scénář hotový během jediného týdne. Na jeho vzniku se podíleli Josef Neuberg, František Tichý a Vladimír Rýpar, přičemž samotný Poláček doplnil filmové dialogy. Výsledek přitom rozhodně nepůsobí jako výrobek z nouze. Naopak. Největší trefou bylo obsazení hlavního hrdiny. Richard Načeradec, majitel obchodu s konfekcí a vášnivý příznivec Slavie, je člověk, kterému fotbal postupně zabírá téměř celý život. Lékař mu sice doporučil sport, Načeradec si ale jeho doporučení vyložil po svém a místo aby sportoval, chodí na zápasy.
Do role byl původně zvažován Josef Rovenský, Poláček však prosazoval Huga Haase. „To je hrozně rozladilo, říkali, že ho neznají a že ho vůbec nikdo nezná, že herci z Národního divadla jsou samí kouzelníci a že s nimi nic není a že Pepík Rovenský nám to takhle zaválí,“ tvrdil Poláček. Pro Haase šlo o první opravdu velkou filmovou příležitost a vytvořil postavu, která není pouze směšným fanouškem.
Načeradec je tvrdohlavý, ješitný, výbušný a zároveň lidský. Když se kvůli fotbalu dostane do konfliktu s Emanem Habáskem, příznivcem Viktorie Žižkov, jejich spor nakonec paradoxně vede k vzájemné pomoci. Haasovi navíc tato role otevřela dveře k další filmové práci. Už následující rok se k postavě vrátil ve volném pokračování Načeradec, král kibiců, které natočil Gustav Machatý.
Otec a syn, kteří byli skoro stejně staří
Jedním z půvabných detailů obsazení je také dvojice Jindřich Plachta a Eman Fiala. Plachta hraje krejčího Habáska, zatímco Fiala jeho syna Emana. Ve skutečnosti ale mezi představiteli otce a syna prakticky nebyl věkový rozdíl. Tento typ obsazování byl pro tehdejší kinematografii poměrně běžný a dnes působí úsměvně.
Fiala přitom nebyl pouze herec. Na filmu se podílel také hudebně – hudbu složil právě on a jeho jméno najdeme rovněž u písně Dej gól, jen gól, která ve filmu zaznívá. Vedle ústřední trojice se před kamerou objevili například Theodor Pištěk, Jaroslav Vojta, Jiřina Štěpničková, Ella Nollová, Růžena Šlemrová nebo Jaroslav Marvan. Ve filmu má navíc drobnou, ale zajímavou roli skutečný sportovní reportér Josef Laufer.
Ten je zajímavým příkladem tehdejšího propojování filmu a nastupujícího rozhlasu. Jeho sportovní komentář ve snímku připomíná, jak rychle se v té době měnil způsob, jakým lidé sport sledovali a poslouchali.
Poláček fotbal zrovna nemiloval
Na celé věci je možná nejvtipnější skutečnost, že autor předlohy nebyl žádný fanatický fotbalový příznivec, tento sport dokonce nesnášel. Poláčka zajímala především společnost kolem sportu, tedy fanouškovská posedlost, hádky, hospodské debaty a potřeba mít na všechno vlastní názor. A tom je síla jeho knihy i filmu. Fotbal není ve skutečnosti hlavním tématem. Je spíš katalyzátorem, který odhaluje povahu lidí.
Načeradec a Habásko se nehádají jen kvůli tomu, který klub je lepší. Oba muži do svého fandění promítají vlastní hrdost, temperament i potřebu někam patřit. Film proto funguje i dnes, přestože se fotbalové prostředí za téměř sto let zásadně změnilo. Poláčkův román byl navíc velmi úspěšný a patřil k jeho nejznámějším dílům. Filmová adaptace si ale některé věci upravila a soustředila se především na pražskou klubovou rivalitu.
Zvuk byl novinka a „eskalátory“ na Letnou
Dnešnímu divákovi může připadat zvláštní i samotná zvuková stránka filmu. Rok 1931 byl totiž obdobím, kdy se československá kinematografie teprve učila pracovat se zvukovým filmem. Muži v offsidu proto nejsou jen komedií, ale také dokladem přechodu od němé éry k filmu, v němž začaly hrát zásadní roli dialogy, ruchy, hudba a rozhlasové vysílání. Hudební složku vytvořil Eman Fiala, přičemž ve filmu byla použita také známá melodie Mendelssohnova Svatebního pochodu. Nahrávky se ujali Melody Boys pod vedením R. A. Dvorského.
Pro současného diváka je možná ještě cennější obrazová stránka filmu. Muži v offsidu totiž zachytili Prahu počátku 30. let v době, kdy řada míst vypadala úplně jinak než dnes. Ve filmu se objevují například záběry fotbalového stadionu na Letné. Mimořádně působivý je také tehdejší pohyblivý chodník na Letnou. Nešlo o obyčejné schodiště, ale v podstatě o ranou podobu dnešního eskalátoru. Dřevěná konstrukce začala fungovat v roce 1926 a sloužila mimo jiné fotbalovým fanouškům mířícím na Letnou. Jízda stála 50 haléřů.
Provoz skončil v roce 1935 kvůli havarijnímu stavu. Film z roku 1931 tak zachytil zařízení, které už dnes v Praze neexistuje. Takové okamžiky dělají z Mužů v offsidu víc než jen starou komedii. Člověk při sledování místy zapomene na samotný děj a začne hledat v obraze Prahu, která zmizela.
Zdroje:
