Film Vesničko má středisková vznikl omylem. Jak to bylo se zuby Otíka a koho měl hrát Nárožný?

Když János Bán (70) přijel natáčet do Československa, vystačil si se dvěma českými slovy: „pivo“ a „rohlíky“. A vlastně mu to stačilo nejen k přežití, ale i k vytvoření jedné z nejzapamatovatelnějších postav české filmové historie. Jeho Otík působí díky minimálnímu projevu až dokumentárně. A právě v tom je jeho síla. Film Vesničko má středisková dnes patří ke stálicím, ke kterým se diváci vracejí bez ohledu na dobu. Nezestárl, spíš dozrál. Humor zůstal, jen se k němu s věkem přidává větší cit pro detaily a jemnou ironii.

Velký podíl na tom má postava doktora Skružného, kterou s typickou lehkostí ztvárnil Rudolf Hrušínský. Jeho „léčitelské“ rady a suché poznámky fungují i dnes, protože nejsou tlačené na efekt, spíš přesně míří. Za vznikem scénáře stojí poměrně kuriózní historka. Zdeněk Svěrák dostal omylem zaplaceno dvakrát za snímek Na samotě u lesa. „Sekretářka z toho studia poprosila Zdeňka Svěráka, že potřebuje dvě stránky strojopisu čehokoliv, aby se mohlo předstírat, že je ještě jiný námět. Že ti lidé nedostali peníze jen tak za nic, aby nebyl malér kvůli dvěma tisícům,“ vzpomínal později Jiří Menzel.

Jeho role přitom byla klíčová. Výsledkem chyby byl první nástřel příběhu, který ale zpočátku nikoho příliš nenadchl. Až když se do projektu zapojil právě Jiří Menzel, začal film dostávat jasnější kontury a tempo. Menzel měl cit pro drobné situace i postavy, které by jinde zapadly a právě tohle spojení se Svěrákem zafungovalo. „Hned jsem si řekl, že to je ten nejlepší scénář, který jsem kdy držel v ruce. Leccos jsem si ale přimyslel, třeba ten konec jsem udělal jinak.“

Jedna z klíčových postav vznikla zcela nenápadně. Svěrák si všiml mlčenlivého závozníka, který během práce nepromluvil skoro ani slovo. Nešlo o žádné herectví, jen o přirozený projev člověka, který si vystačí s vlastním světem. Právě tahle autenticita se pak propsala do Otíka. A možná i proto působí postava dodnes tak přesvědčivě, není přehraná, jen pozorovaná.

Původně měl roli Pávka hrát Petr Nárožný. Nakonec ale dostal přednost Marián Labuda a zpětně je jasné, že to byla trefa. Jeho kombinace dobrosrdečnosti, tvrdohlavosti a jemného humoru dala postavě úplně jiný rozměr. Navíc šlo o praktickou volbu, protože Labuda uměl řídit legendární Pragu V3S, takže štáb ušetřil za kaskadéra. I to je detail, který dobře ukazuje, jak „pozemsky“ celý film vznikal.

U Otíka hrály roli i zdánlivé maličkosti. Speciální zubní protéza, jednoduchý styling a minimální dialogy vytvořily postavu, která nepotřebuje vysvětlování. Bán navíc jazykovou bariéru neobcházel a naopak ji využil. Podobně fungují i další drobnosti ve filmu. Třeba zmínka o krematoriu v Pelhřimově, které tehdy vůbec neexistovalo. Až později si místní z téhle hlášky udělali recesi a „krematorium“ skutečně postavili, původně jen jako vtip pro turisty.

Film viděly miliony diváků a stal se hitem. Ne všichni z něj ale byli nadšení. Tehdejší režim v něm viděl příliš ostrou satiru na vesnický život i „papaláše“. Navíc soudruzi nesplnili slib, který dali. „Na české filmy se málo chodilo, takže ústřední ředitel vydal směrnici, že když film překročí 50 000 diváků, pak dostanou tvůrci prémii. Vesnička měla skoro 5 000 000 diváků, takže by jim kvůli penězům na odměny nezbyly žádné peníze na filmování, a tak nám nedali nic,“ uvedl Menzel.

Po roce 1989 se naopak objevily názory, že film idealizuje minulost. Možná ale funguje právě proto, že není ani jedním extrémem. Neoslavuje ani nekritizuje, spíš pozoruje. A nechává diváka, aby si udělal názor sám.

„Vesničko“ zkrátka není film o velkých dějinách, nikdy takovou ambici neměl, neslušelo by mu to. Je o lidech, normálních lidech, kteří si žijí po svém, někdy zvláštně, někdy nepochopitelně, ale vždycky uvěřitelně. A právě tahle civilnost z něj dělá nadčasovou záležitost.

Zdroje: krajskelisty.cz, vlasta.cz, idnes.cz, cnn.iprima.cz, zivotvcesku.cz