Článek
Český showbyznys dlouhá léta fungoval podle nepsaného pravidla: Karel Gott (†80) byl symbolem stability, profesionality a téměř nedotknutelné popularity. Iveta Bartošová (†48) naopak představovala emoci, chaos, zranitelnost a nekontrolovatelný mediální příběh. Přestože spolu nikdy veřejně neválčili, kolem jejich jmen vznikalo napětí, které mělo hlubší kořeny než obyčejné bulvární titulky.
Gott používal média, média používala Bartošovou
Nebyl to konflikt dvou lidí v klasickém smyslu. Šlo spíš o střet dvou obrazů české celebrity. Na jedné straně „Mistr“, kterého média chránila a kterému odpouštěla téměř vše. Na druhé straně žena, z níž se postupně stala nejsledovanější tragédie českého bulváru. A právě tady vznikal latentní konflikt, o kterém se v zákulisí mluvilo roky.
Karel Gott byl pro česká média jistota. Elegantní, disciplinovaný, diplomatický. Uměl komunikovat s novináři, nikdy se nenechal úplně strhnout emocemi a přesně věděl, co veřejnost chce slyšet. Iveta Bartošová byla pravý opak. Její kariéra byla postavená na emocích, spontánnosti a obrovské citlivosti. Zatímco Gott média používal, média postupně začala používat Bartošovou.
Život Ivety Bartošové skončil tragicky
Tohle rozdělení si všímali i lidé z branže. V okamžiku, kdy se Bartošová dostala do osobních problémů, bulvár začal její život proměňovat v nekonečný seriál. U Gotta se podobný mechanismus nikdy nerozjel. A právě v tom mnozí viděli skrytý nepoměr.
Gott jako symbol „chráněné legendy“
Ve chvíli, kdy se kolem Ivety Bartošové rozjížděly nejtvrdší mediální kampaně, působil Gott téměř nedotknutelně. Média o něm informovala s úctou, často až pietně. Bulvární novinář Pavel Novotný tehdy otevřeně přiznal brutalitu mediálního prostředí kolem Bartošové. „Samozřejmě ji zabijeme. Ale ona se zabíjí i sama… Je fakt, že jsme na ní parazitovali celé roky,“ uvedl. Tyhle věty se stala symbolem období, kdy se z Ivety Bartošové stal mediální objekt místo zpěvačky.
Karel Gott naopak dlouho představoval opak podobného zacházení. Jeho image byla pečlivě budovaná desítky let. I když měl komplikované vztahy nebo kontroverzní momenty kariéry, veřejný obraz zůstával téměř nepoškozený. Právě to některé lidi z okolí Bartošové dráždilo. Ne proto, že by Gott Ivetě ubližoval. Ale protože český showbyznys podle nich měřil dvěma metry.
Bartošová jako „veřejné vlastnictví“
Zatímco Gott si držel kontrolu nad soukromím, Bartošová o ni postupně přišla úplně. Její vztahy, psychické problémy, závislosti i rodinné konflikty se staly každodenním obsahem bulváru. Veřejnost sledovala každý její krok. „Někdy ji média dostávají do neuvěřitelných extází, přičemž ona nezná větší drogu, než je sláva. Na druhou stranu když o ní napíší, že vypadá jako rozšlápnutý pomeranč, tak se zase propadne do deprese. Je tak na médiích závislá, protože jí dodávají ty stavy,“ vysvětloval psycholog Jeroným Klimeš.
S Ivetou Bartošovou si rozuměla i Ivana Gottová
To byla přesná definice situace, ve které se Bartošová ocitla. Mediální mašinérie už dávno nežila z jejích písní, ale z jejího rozpadu. A vedle toho stál Gott jako symbol profesionality a disciplíny. Kontrast byl obrovský. Faktem totiž je, že v devadesátých letech byla Iveta Bartošová jednou z mála žen českého popu, které dokázaly vyvolávat podobně masivní emoce jako Gott.
Vyhrávala ankety, plnila haly a měla fanouškovskou základnu napříč generacemi. Jenže zatímco Gott si popularitu udržel stabilně, u Bartošové se začala měnit v senzaci. Jako kdyby česká média potřebovala „svatého“ a „padlou hvězdu“. Gott zůstal tím prvním. Iveta dostala druhou roli. Tohle rozdělení ještě zesílilo po roce 2000.
Gott byl poslední, s kým Bartošová mluvila
Je důležité říct jednu podstatnou věc, Karel Gott se Ivety veřejně několikrát zastal. „Mně se zdá, že se Iveta cítí šťastně, alespoň na mě tak působí a to je pro mě důležité. Kdyby jí někdo ubližoval, tak bych se samozřejmě hned ozval,“ tvrdil na jedné společenské akci. Podle všeho o ni měl skutečný strach. „Měl ji strašně rád. Tenkrát, když jí nechtěli povolit manažera, šel za ministrem kultury a bojoval za ni jako lev. Měl ji opravdu moc rád,“ vzpomínal hudebník Michal Penk.
Jenže právě tady vzniká největší paradox celého příběhu. Gott byl možná jedním z mála lidí z branže, kteří Bartošovou lidsky neodepsali. Současně ale představoval systém, který jí nikdy nedovolil vrátit se mezi „nedotknutelné“. Po smrti Ivety Bartošové vyplulo na povrch, že jedním z posledních lidí, kterým volala, byl právě Karel Gott. Mluvili spolu necelou minutu.
Ten detail okamžitě získal obrovský symbolický význam. Někteří v tom viděli zoufalou snahu spojit se s člověkem, který pro ni představoval starý svět české popové noblesy. Jiní mluvili o posledním pokusu dovolat se někomu, komu ještě věřila. Obsah hovoru nikdy nebyl zveřejněn. A možná právě proto kolem něj vznikla téměř mystická aura.
Karel Gott s nejmladšími dcerami
Média potřebovala jejich kontrast
Když se dnes zpětně analyzuje český bulvár přelomu tisíciletí, je zřejmé, že vztah mezi Gottem a Bartošovou fungoval i jako mediální kontrast. Gott byl „nesmrtelný profesionál“. Bartošová „tragická hvězda“. Jednoho média oslavovala. Druhou rozebírala. A veřejnost tenhle mechanismus přijala téměř automaticky.
V tom spočívá skutečný latentní konflikt jejich příběhů, ne v osobní nenávisti, ale v tom, jak odlišně česká společnost zacházela se dvěma ikonami stejné branže. Nikdy neexistovala otevřená válka mezi Karlem Gottem a Ivetou Bartošovou. Proč také. Přesto mezi jejich příběhy existovalo napětí, které bylo možná silnější než klasický konflikt.
Byl to střet dvou způsobů přežití ve světě české slávy. Gott celý život budoval kontrolu. Bartošová celý život bojovala sama se sebou i s okolím. A média ten rozdíl proměnila v dramatický příběh, který trval desítky let. Nakonec tak nevznikl souboj dvou zpěváků. Vznikl souboj dvou obrazů české celebrity, jednoho chráněného a druhého postupně zničeného veřejnou fascinací.
Zdroje: autorský článek s využitím
