Článek
Kolegové a přátelé vzpomínají na Bořivoje Navrátila jako na vynikajícího profesionála, který absolutně postrádal jakoukoli hereckou sebestřednost. Více než jeho ego pro něho byla důležitá postava, kterou hrál. Mluví o něm jako o neskutečném gentlemanovi, slušném, ohleduplném člověku, který byl prý jedinečným příslušníkem vymírající generace. Jen málokdo však tušil, že za vší jeho dobrotou, upřímností a pokorou, je obrovská bolest, kterou musel prožít ještě jako malý chlapec.
Podlehla vážné nemoci
Bořivoj Navrátil přišel na svět v roce 1933 do rodiny prokuristy a měl o tři roky staršího bratra. Jeho šťastné prvorepublikové dětství trvalo bohužel jen velmi krátce. Když byly budoucímu herci pouhé tři roky, jeho maminka podlehla tuberkulóze. O svůj život se prala statečně dlouhých šest týdnů, na to aby vyhrála, byla zřejmě až příliš vyčerpaná nemocí. Bylo jí pouhých dvaatřicet let, když zemřela.
Zůstali po ní dva synové a nešťastný manžel, který netušil, co má dělat. Rodina zesnulé manželky, ale údajně i jeho vlastní, na něho tlačila, aby se znovu oženil, protože chlapci potřebují přece matku. On se sice nedokázal smířit s odchodem milované ženy, přesto nakonec pod tlakem příbuzných souhlasil a znovu se oženil. Druhé manželství ale nebylo šťastné a trvalo jen velmi krátce. Pouhý měsíc po svatbě se otec Bořivoje Navrátila zastřelil a z jeho synů se stali rázem sirotci.
Osud dvou malých kluků byl nejistý, hrozil jim sirotčinec. Naštěstí si je k sobě vzala otcova osmadvacetiletá sestra, jejich teta Marie. Rozhodnutí to zřejmě nebylo jednoduché, protože nejenže měla tehdy už dceru, ale navíc byla ve třetím měsíci těhotenství. Nechat bratrovy syny na pospas osudu ale nemohla, to by jí svědomí nedovolilo. Nakonec se rozhodla přerušit své těhotenství a dát klukům domov, jaký si zasloužili. „Teta byla statečná, hodná. Připravila nám krásný život,“ vzpomínal herec později na tetu Marii.
Posted by Bohouš Bobin Kocourek on Wednesday, August 20, 2025
S nemocí se nakonec smířil
Krutý osud však sympatického herce nešetřil ani po ztrátě rodičů. Nejprve jen o vlásek unikl smrti během natáčení česko-nepálského filmu Sagarmatha. Ve výšce 5400 metrů ho začala trápit výšková nemoc, potřeboval se nutně dostat do nižší nadmořské výšky, což ale nebylo snadné. Expediční doktor mu dal infúze, kyslík a speciální léky. „Pak jsem s oboustranným zápalem plic slézal na hřbetu jaka a koně do údolí,“ vzpomínal Navrátil. Po návratu do vlasti musel na několik operací a půl roku strávil po nemocnicích.
Poslední období jeho života také nebylo vůbec radostné. Doktoři mu totiž diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. Chtěl bych to ukončit, ale nemohu si sáhnout na život. V naší rodině došlo bohužel už ke třem sebevraždám, byl bych čtvrtý. Nesmím dopustit, aby si můj syn myslel, že jsme nějak zatížená rodina. Musím vydržet až do konce,“ vysvětloval. Svou nemoc nakonec přijal. A uznal, že onemocnět takto vážně v sedmasedmdesáti letech, je vlastně velké štěstí. S nemocí bojoval dva roky, zemřel 31. října 2011.
Zdroje: vlasta.cz, zeny.iprima.cz, blesk.cz, idnes.cz, zlin.rozhlas.cz
