Článek
Když se legendární herečka poprvé potkala se svým budoucím manželem na pražské DAMU, nebylo jí ještě ani dvacet let. A nutno říct, že to nebyla láska na první pohled. Kvůli nemoci Nina Divíšková dorazila do školy o několik týdnů později.
Když mě vzal za ruku, bylo to něco!
Když vstoupila do třídy a představila se, všichni jí to opláceli. Až na jednoho mladíka, který si stále cosi čmáral a nejevil o ni zájem. Tenkrát si řekla, že s takovým nafoukancem už nikdy nepromluví. S Janem Kačerem však poté strávila téměř sedmdesát let. Neměli to však vždycky jednoduché.
Herec tak trochu klamal tělem. Později přiznal, že se do krásné brunetky velmi brzy zamiloval, ale pro svoji plachost nevěděl, jak ji „sbalit“. Navíc nebylo žádným tajemstvím, že o budoucí hvězdu byl mezi muži velký zájem. Odmítla však například nadějného sportovce. Tak nějak tušila, že Jan Kačer bude ten pravý. „Když mě vzal za ruku, bylo to něco mimořádného,“ usmívala se o mnoho let později.
Neměl prstýnek ani kytku
Brali se v roce 1962 a veselka to byla velmi neobvyklá. Kačer nesehnal kytici, takže si chtěl vystačit se šeříkem, který někde utrhl. V zimě mu však zmrznul. Stejně tak neměli prstýnky. Přesto si své „ano“ řekli a dostali nabídku na angažmá v Ostravě. A Nina Divíšková otěhotněla, čekala dceru Simonu. Manželé byli šťastni, brzy se narodila druhá dcera Klára.
Jejím narozením však začaly opravdu velké problémy. Holčička totiž byla velmi nemocná a trvalo „věčnost“, než lékaři zjistili, o co jde. A aby toho nebylo málo, Kačer dostal povolávací rozkaz a musel narukovat. Divíšková tak zůstala v pronajatém bytě se dvěma dětmi sama. „Byla jsem vyčerpaná, vážila jsem čtyřicet kilo i s klíči v kapse. Do toho dvacet čtyři představení měsíčně, na která jsem nosila děti do zákulisí v tašce. Naštěstí mi pomáhali kolegové,“ vzpomínala herečka.
Soudruzi ho z Prahy vyhnali
Když se rodina konečně mohla z Ostravy přesunout do Prahy, aby zde spoluzakládali Činoherní klub, neměli kde bydlet. Naštěstí se jim opět dostalo pomoci, tentokrát od Jiřího Adamíry, který jim sehnal byt na Spořilově. Postupně si začali stavět vlastní dům, pak ale přišla 70. léta.
Kačer byl soudruhům trnem v oku, z Činoherního klubu musel odejít. Opět do Ostravy. Odmítl se tam ale odstěhovat, takže raději pendloval mezi Ostravou a Prahou. Divíšková ale opět ukázala, jak silnou osobností je - postarala se o děti i dostavbu rodinného zázemí.
Ten konec se Bohu vymkl
Mimochodem, v té době neměla herečka na starost jen dvě děti, ale tři - narodila se jim totiž ještě dcera Adéla. Divíšková rodinu milovala. Užívala si svých deset vnoučat a stejný počet pravnoučat. Stále byla čilá a plná energie. O to větší ranou bylo, když ji postihla Alzheimerova choroba. Postupně se stala zcela závislou na svém okolí, zejména na pomoci svého manžela.
Kačer se o ni staral se stejnou láskou, se kterou manželé prošli celým společným životem. Nemoc jeho milované ho ale velmi trápila. Po její smrti pak přiznal, že přicházely chvíle, kdy si přál, aby už bylo trápení u konce. Stejné přání měla i Divíšková. Nakonec se jí splnilo, zemřela 21. června 2021. „Já jsem pokorný vůči životu, ale co Bohu vyčítám, je ten konec. Kdyby stvořil svět jako stoletý kmet, určitě by s tím závěrem života naložil jinak. Nebouřím se, neprotestuju, ale ten konec se Bohu vymkl,“ prohlásil Jan Kačer.
Zdroje: irozhlas.cz, novinky.cz, blesk.cz, ahaonline.cz, lidovky.cz, kafe.cz,
