Článek
Jméno Ivy Janžurová je zárukou, že se nebudeme nudit. Ať už půjdeme do divadla, nebo si pustíme film, kde má jednu z rolí, bude to stát za to. Její smích je legendární a dost možná i nenapodobitelný. Sama herečka přitom tvrdila, že ho měla vlastně jako koníček, protože pro každou svou roli si dopředu vymýšlela, jak se v ní bude smát. Nicméně Janžurová není jen skvělá komediální herečka, má za sebou i celou řadu vážných a charakterních rolí. Vždycky se jí ale líbilo, že se lidé jejím výkonům smějí.
Soudruzi jí paradoxně pomohli ke slávě
Když se rozhodla studovat herectví na DAMU, nebylo to jen tak. Její maminka byla totiž zásadně proti a trvalo, než si Janžurová prosadila svou. Nakonec se to ale podařilo a ona školu úspěšně dokončila. Krátce se objevila v angažmá v Liberci, na začátku šedesátých let však už zamířila do Prahy, konkrétně do Vinohradského divadla. A začal sklízet jeden úspěch za druhým.
Logicky se začaly objevovat i filmové nabídky. Její první velkou rolí, kterou se opravdu proslavila, byl snímek Kočár do Vídně režiséra Karla Kachyni. Následovaly Petrolejové lampy a v té době se nezdálo, že by měla excelovat v komediálních rolí. Za to vlastně mohla až normalizace. Janžurová totiž v srpnu 1968 po okupaci „spřátelenými“ vojsky předávala dary a květiny Alexandru Dubčekovi. A aby toho nebylo málo, napsala několik fejetonů do populárního časopisu Zítřek a jako třešnička na dortu bylo její vystoupení ze strany.
Soudruzi to samozřejmě nenechali jen tak a „po zásluze“ ji potrestali. Směla natáčet jen komedie. Ale jak se ukázalo, alespoň v tomto případě udělali komunisté svým způsobem dobře. Začaly vznikat filmy jako Pane, vy jste vdova, Ten svetr si nesvlíkej a mnoho dalších. Janžurová naplno předváděla svou genialitu a talent.
Rozvod po půl roce
V soukromém životě se jí ale příliš nedařilo. Například svůj vztah s Josefem Bláhou před veřejností tajila. Sice po něm moc toužila, on byl ale ženatý a nehodlal na tom nic měnit. Herečka se trápila, než ho raději opustila. Takto jejich vztah ve svých pamětech popisovala Jiřina Švorcová.
Pak přišla láska ke kameramanovi Janu Eisnerovi a zdálo se, že to mezi nimi bude fungovat. Kazit se to ale začalo záhy. Eisner byl do větru a nenechal žádnou sukni na pokoji. Janžurová jeho nevěry logicky snášet nechtěla, takže se po pouhém půl roce v manželství dohodli, že půjdou od sebe. Jenže to tenkrát nebylo jen tak. „Abychom mohli být rozvedeni, před různými komisemi jsme museli tvrdit, jaký k sobě máme nepřekonatelný odpor, jak se nenávidíme, přitom to nebyla pravda,“ tvrdila herečka. Přiznala, že celý tento proces ji vlastně znechutil manželství jako takové. Proto už se nikdy znovu nevdala.
Čtyřicet let plných lásky
Přitom příležitost měla. Jejím osudovým mužem se stal kolega z Vinohrad Stanislav Remunda. „Přišel nezván, sedl si, najedl se, napil a zase odjel,“ vzpomínala s úsměvem. Nebyl to bezproblémový vztah, všechny neshody a krize však přestáli díky tomu, že se opravdu milovali. Nakonec spolu vydrželi přes čtyřicet let, měli spolu dcery Theodoru a Sabinu. Když Remunda v roce 2012 zemřel po dlouhé nemoci, Janžurové zbyla v životě velká díra, kterou nikdy zcela nezacelila. Tak moc si byli blízcí.
V poslední době se sem tam objeví zprávy, že by Janžurová mohla pověsit herecké řemeslo na hřebík. Například kvůli zdravotním problém a odkládání operace kolen, které jí dlouhodobě trápí. Zatím se ale zdá, že odchod neplánuje. Pro diváky je to jenom dobře.
Zdroje: reflex.cz, kafe.cz, ahaonline.cz, blesk.cz, idnes.cz, vlasta.cz, denik.cz, super.cz, budejovice.rozhlas.cz
