Článek
Jako každý kluk, tak i Pavel Mang (46) snil. Do osmi let chtěl být olympijským vítězem v gymnastice. Byl šikovný, pohyb měl v těle a sport ho bavil. Jenže pak přišel konkurs na nový koprodukční seriál Františka Filipa Cirkus Humberto. Malý blonďák s modrýma očima a atletickou postavou režiséra okamžitě zaujal. Když se ho zeptal, jestli umí salto, Pavel ho bez váhání předvedl přímo v kanceláři. Bylo rozhodnuto.
Normální dětský život pro něj neexistoval
Jeho maminka z toho nadšená nebyla. Instinktivně cítila, že svět filmu není pro dítě úplně bezpečné prostředí. Nakonec ale na natáčení s Pavlem jezdila a postupně si na celý ten cirkus kolem seriálu zvykla. Pro malého kluka to bylo zpočátku dobrodružství: zvířata, kamery, cestování, nové prostředí. Scéna, kdy ho slon zvedá chobotem do výšky, byla sice náročná, ale tehdy ji bral jako součást hry.
Až později mu začalo docházet, jak vysokou cenu za to všechno platí. „Když se na to dívám zpětně, seriál mi vzal velkou část dětství,“ uvedl. Natáčení trvalo skoro dva roky. Zatímco jeho vrstevníci běhali venku, hráli si a řešili školu, on měl pevně daný režim, neustálý dohled a spoustu zameškané výuky. „Záviděl jsem ostatním dětem, že mohou žít normální život, zatímco já jsem musel být pořád pod dohledem,“ vzpomínal později. Ve škole pak dlouho doháněl hlavně češtinu a pravopis. Sláva mu navíc přinesla tlak, který dítě jen těžko zpracuje.
Popularita mu nevoněla, s herectvím skončil
Po Humbertovi se stal žádaným dětským hercem. Role přicházely jedna za druhou, ale s nimi i pozornost okolí, kterou si neuměl užít. Lidé ho zastavovali, objímali, chtěli autogramy. Spolužáci mu někdy záviděli, jindy mu vyhrožovali. Popularita, která dospělým lichotí, byla pro něj spíš zátěží. Když se pak hlásil na konzervatoř, neuspěl.
Později přiznal, že to byla hlavně jeho chyba. Nepřipravil se, spoléhal na zkušenosti z natáčení a podcenil školní přijímačky. „Zjistil jsem až později, že ti mladí lidé, kteří se tam hlásí, se připravují třeba půl roku nebo rok s režisérem nebo hercem. A já jsem se naučil doma nějaké verše nebo monolog a přednesl jsem to stejně, jako to bývá v první třídě.“
V pubertě se dostal do fáze, kterou zažilo mnoho bývalých dětských hvězd: alkohol, divoký životní styl, snaha zapadnout mezi dospělé. Nabídky na role začaly řídnout. Jednou z posledních byla postava mladého homosexuála v seriálu Detektiv Martin Tomsa, navíc s velmi odvážnými scénami, které se později prakticky přestaly vysílat. To byl jeden z momentů, kdy si řekl, že herectví pro něj definitivně končí. Nejen, že přišel o dětství, ale najednou zjistil, že z něj tato profese pomalu vysává i duši.
Budoucí manželka ho zachránila
Vystudoval obchodní školu a úplně změnil směr. Několik let provozoval s kamarádem obchod s luxusními hodinkami, později našel stabilní práci jako manažer kvality. Jenže minulost se ho pořád držela. Lidé ho poznávali na ulici, v obchodech, v restauracích. On se jich ale bál. Postupně u něj propukla sociální úzkost. „Nebyl jsem schopný vyjít mezi lidi. Když si se mnou chtěl někdo povídat, hroutil jsem se z toho. Nedošel jsem si ani na úřad či na poštu,“ vysvětloval. Chvíli hledal úlevu v alkoholu, ale včas pochopil, že tím si jen zadělává na další problémy. Pomohla mu terapie, a hlavně jeho budoucí manželka Iva.
Tu poznal poté, co se přestěhoval z Prahy do Berouna. Když spolu začali chodit, Cirkus Humberto zrovna neběžel v televizi, takže neměla tušení, že její partner byl kdysi slavnou dětskou hvězdou. Dozvěděla se to až později. Právě ona mu pomohla znovu získat pocit normálnosti a bezpečí.
Dal se komunální politiku
Dnes žije Pavel Mang s rodinou v obci Trubsko na Berounsku. Nejenže se vrátil k běžnému civilnímu životu, ale vstoupil i do komunální politiky. Už více než dva roky je starostou obce. Ironií osudu je, že i tady se občas setkává s tím, že ho lidé pořád vidí hlavně jako „toho Vaška z Humberta“. Někteří ho kvůli tomu dokonce nechtěli volit.
K seriálu, který ho proslavil, se dlouho nechtěl vracet. Nejen, že měl pocit, že mu ukradl dětství, ale tvrdil, že za mnoho jeho pozdějších problémů může právě tehdejší sláva. Celý Cirkus Humberto si pustil až po letech. Dnes už ho dokáže vidět s odstupem. „Nechtěl bych toto dětství vymazat, ale spíš by mě zajímalo, jaké by to bylo, kdybych měl dětství standardní,“ zamýšlel se. To už se ale samozřejmě nikdy nedozví.
Haničince a Kemra má stále v srdci
Ovšem má i dobré vzpomínky. S láskou vzpomíná hlavně na Petra Haničince, který hrál jeho seriálového otce. Popisuje ho jako srdečného, přímého člověka, od kterého pochytil „živou“ češtinu a přirozenost v projevu. Přátelili se i po skončení natáčení. Velký vliv na něj měl také Josef Kemr, se kterým se potkal na jevišti Stavovského divadla. Právě tam pochopil, jak odlišné je divadelní a televizní herectví. Kemr mu před každým představením udělal křížek na čelo, dal pusu a řekl: „Pavlíčku, jdeme na to.“ Pro kluka, který se tehdy hledal, to tehdy znamenalo hodně.
