Článek
Když Dušan Klein v roce 1982 natáčel film Jak svět přichází o básníky, rozhodně nevznikal projekt, do kterého by tehdejší filmoví funkcionáři vkládali velké naděje. Naopak. První díl pozdější básnické série byl považován spíše za nenápadnou komedii pro mladé, která může snadno zapadnout. Jenže přesně takové filmy občas nejvíc překvapí. „Tehdy nikdo netušil, že se z filmu stane něco víc než běžná komedie. S ničím dalším se nepočítalo, byl to hotový a uzavřený scénář,“ vzpomínal Pavel Kříž.
Soudruzi film nechtěli pustit mezi lidi
Dnes je těžké uvěřit, že se kolem snímku vedly spory ještě před premiérou. Schvalovací komise měla výhrady k tónu filmu i k tomu, jak zobrazuje tehdejší společnost. Hrozilo, že snímek skončí v takzvaném trezoru. Situaci nakonec pomohly uklidnit úpravy scénáře a vystřižení několika pasáží. Přesto zůstával film pro část kulturních funkcionářů problematický. Ředitel Slovenského filmu a básník Milan Lajčiak tak v podstatě celou projekci filmu prospal. Když se konečně probral, jeho verdikt byl nemilosrdný - film je třeba zakázat.
Nakonec to zachránil až Klein, když souhlasil, že z konečné verze zmizí dvě básně, které Štěpánek recitoval. Soudruzi pak byli konečně spokojeni. Nicméně paradoxně právě odpor režimu mohl filmu pomoci. Kolem Básníků se rychle vytvořila pověst díla, které není úplně po chuti tehdejší moci. Diváci byli zvědaví a do kin nakonec zamířily statisíce lidí. Výsledkem byla návštěvnost přesahující 1,5 milionu diváků.
Dušan Klein naštěstí soudruhy přemluvil a film se mohl dostat k lidem
Kříž inkasoval částku, která dnes působí absurdně
Pavel Kříž byl v době natáčení studentem a rozhodně netušil, že právě získal roli, která ho bude provázet celý život. Jeho Štěpán Šafránek se stal symbolem citlivého outsidera, s nímž se dokázaly ztotožnit celé generace diváků. Jenže na hvězdné honoráře mohl tehdy zapomenout. Za natáčení dostával 120 korun československých za den a celkově si přišel asi na 2400 korun. V porovnání s dnešními filmovými rozpočty jde o částku téměř úsměvnou.
Zajímavostí je, že Kříž i David Matásek byli v době natáčení studenty konzervatoře. Škola podobné angažmá příliš nepodporovala a oba si za účast ve filmu vysloužili kázeňský postih v podobě trojky z chování. Dnes to zní jako detail, tehdy však šlo o poměrně vážný problém. Právě přirozené kamarádství Kříže a Matáska ale dodalo filmu energii, kterou by bylo těžké napsat do scénáře. Jejich dialogy působí i po více než čtyřiceti letech překvapivě civilně a svěže.
Šafránková se svlékat nechtěla
Neméně zajímavý příběh se váže k Miroslavě Šafránkové, představitelce Borůvky. Mladší sestra Libuše Šafránkové měla ve filmu absolvovat odvážnější scénu, s níž se ale neztotožnila. Nahotu před kamerou odmítla. „Když se dozvěděla o milostné scéně se Štěpánem, měla problémy. Já to vždy respektuji. A tak jsem dostal nápad – vložíme do té milostné scény kreslenou sekvenci, která to všechno dopoví,“ vzpomínal Klein.
Místo klasické erotické scény tedy zvolil zmíněnou animovanou sekvenci. Co původně vzniklo jako nouzový kompromis, se ukázalo jako výborný nápad. Kreslené vsuvky se divákům zalíbily natolik, že se staly jedním z charakteristických prvků celé básnické série. Díky podobným detailům si Básníci vytvořili vlastní styl. Nikdy nesázeli na prvoplánové efekty, ale spíš na nadsázku, poetiku a drobné nápady, které odlišovaly film od běžné produkce své doby.
Libuše Šafránková se sestrou Miroslavou
Barrandov filmu nevěřil
Ani samotné natáčení nebylo bez komplikací. Protože vedení Barrandova projektu příliš nedůvěřovalo, štáb údajně nedostal kvalitní západní filmový materiál Eastman Color, ale musel pracovat s východoněmeckým materiálem ORWO. Ten byl technicky slabší a kameraman Emil Sirotek měl výrazně náročnější práci. Film se navíc natáčel převážně v reálných lokacích. Atmosféru fiktivního Hradiště vytvářel především Mělník, některé scény vznikaly také v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích. Právě autenticita skutečných míst dodává filmu kouzlo, které ani po desetiletích nezmizelo.
Když šli tvůrci do kin s prvním dílem, nikdo nepočítal s tím, že vznikne celkem šest filmů sledujících život Štěpána Šafránka od gymnaziálních let až po dospělost. Básníci se postupně proměnili v jednu z nejúspěšnějších českých filmových sérií. Důvod jejich popularity je přitom poměrně jednoduchý. Nejde o velké dějiny ani dramatické zvraty. Spíš o obyčejný život, první lásky, přátelství, zklamání a sny, které člověk během let postupně upravuje podle reality.
Zdroje: autorský článek s využitím
