Článek
Režisér Josef Mach natočil Hrátky s čertem v roce 1956 podle slavné divadelní hry Jana Drdy. Film se stal okamžitým hitem a po premiéře patřil k nejnavštěvovanějším československým snímkům. Diváky dodnes baví nejen svými hláškami, ale i nezaměnitelnou výtvarnou stylizací, kterou pomohl vytvořit samotný Josef Lada. Jen málokdo ale tuší, že právě nádherné kulisy představovaly pro herce velký problém.
Krásné kulisy byly zdravotním rizikem
Pohádkový svět vznikal v ateliérech z papundeklu a kulis natřených tehdy běžně používanými anilinovými barvami. Pod silnými filmovými reflektory se z nich uvolňovaly škodlivé látky, které herci dlouhé hodiny dýchali.
Na nepříjemné podmínky po letech vzpomínala představitelka princezny Dišperandy Alena Vránová. Podle jejích slov stačilo drobné poranění a člověk musel vyhledat lékaře. „V dnešní době už se s nimi člověk nesetká, ale dřív nic jiného neexistovalo. Kdo měl oděrky nebo nějaké ranky po těle, kdo se třeba jen malinko škrábl, okamžitě onemocněl a musel vyhledat lékařskou pomoc,“ vysvětlovala.
Přesto dnes film působí lehce a bezstarostně. Velkou zásluhu na tom měl i Josef Bek, jehož bodrý Martin Kabát se stal jednou z nejvýraznějších postav českých filmových pohádek. Zajímavostí je, že mezi kandidáty na roli byl původně také Karel Höger, nakonec ale zvítězila Bekova přirozená autorita a lidový humor.
Eva Klepáčová se stala nezapomenutelnou Káčou
Když režisér obsazoval roli Káči, měl z čeho vybírat. O postavu usilovala řada známých hereček včetně Dany Medřické nebo Jiřiny Bohdalové. Nakonec však dostala příležitost tehdy méně známá Eva Klepáčová a ukázalo se, že šlo o trefu do černého. Její temperamentní Káča patří dodnes k nejvýraznějším ženským postavám českých pohádek.
V osobním životě ale prožila i velmi těžké období. S manželem Josefem Zímou patřili k nejslavnějším párům své doby a po jeho tragické autonehodě, při níž zemřel člověk, čelili obrovskému mediálnímu tlaku. Herečka se později pokusila o sebevraždu skokem z okna. Pád tehdy zmírnilo tramvajové vedení a po dlouhé léčbě se dokázala vrátit k herecké práci.
Josef Zíma později s úsměvem připomínal, že oba neodmyslitelně patřili k českým Vánocům. „Moc si toho vážila a ráda na to natáčení vzpomínala. Vždycky jsme si spolu notovali, že máme vlastní vánoční týden. Eva v pohádce Hrátky s čertem, já v pohádce Princezna se zlatou hvězdou a k tomu Mrazík, kde ona dabovala Nastěnku a já Ivánka.“
Smutný konec filmového anděla
Anděla Theofila si zahrál Antonín Šůra, který byl v 60. letech známou tváří divadla Rokoko. Jeho kariéra se vyvíjela slibně a dostal dokonce nabídku vystupovat v americkém Las Vegas. Zámořské angažmá ale nedopadlo podle představ. „V osmašedesátém dostal nabídku vystupovat v Las Vegas, ale bohužel to tam nedopadlo nejlépe a říkalo se, že Tondu neúspěch sebral, a propadl hazardu. Neměl pak prý ani na cestu domů, tak se živil jako malíř pokojů. Zemřel při dopravní nehodě na kanadské dálnici,“ vzpomínal na něj herec Josef Bek.
Natáčení ale přineslo i řadu úsměvných historek. O roli čerta Lucia soupeřili Josef Vinklář a Josef Pehr. Přátelé se mezi sebou vsadili, že vítěz koupí poraženému láhev kvalitního francouzského koňaku. Roli nakonec získal Vinklář a svůj slib skutečně splnil. Koňak tehdy rozhodně nepatřil mezi levné záležitosti.
Ve filmu se schovalo několik zajímavých detailů
Pozorní diváci si během let všimli několika drobností, které při běžném sledování snadno uniknou. Například doktor Solfernus v podání Vladimíra Ráže nosí u pasu dýku, která připomíná výzbroj německých jednotek SS a do pohádkového prostředí historicky vůbec nezapadá.
Také Martin Kabát ve svých vzpomínkách zmiňuje, že bojoval proti janičárům a bimbašům, tedy příslušníkům osmanské armády. Jan Drda tím nenápadně připomněl historické střety s Turky, které se do pohádky dostaly spíš jako drobný odkaz než důležitá součást děje. Fanoušci navíc objevili i klasickou filmovou chybu. Ve scéně u mlýna se na okamžik objeví postava, která pravděpodobně patřila ke štábu a nestihla se včas schovat mimo záběr.
Od premiéry uplynulo téměř sedmdesát let, přesto Hrátky s čertem neztratily nic ze svého kouzla. Výborné herecké obsazení, nezapomenutelné dialogy, hudba Jiřího Srnky i jedinečný ladovský výtvarný styl z ní udělaly klasiku, která si své místo v televizním programu drží dodnes. A možná právě vědomí, kolik překážek musel štáb při natáčení překonat, dává této pohádce další rozměr.
Zdroje: autorský článek s využitím
