Článek
Jeho rodiče nikdy neměli peněz na rozdávání. Pro své děti se však vždycky snažili dělat to nejlepší, co mohli. Josef Kemr vystudoval obchodní školu, chvíli se živil například jako číšník. Kdo ví, kde by budoucí velký herec skončil, kdyby by si ho v Riegrových sadech nevšimli producenti filmu Lízin let do nebe. Dali mu malou roličku, která však odstartovala nevšední kariéru muže, který se nikdy nezpronevěřil svým morálním zásadám.
Nebyl to však frontální útok na hvězdnou kariéru, k té byla ještě dlouhá cesta. Kemr si stále přivydělával i „normální“ prací, jednou ho dokonce Rudolf Hrušínský „objevil“, jak u Masarykova nádraží skládá brambory. Na místě se oba sebrali a přidali se ke kočovné společnosti Červíčkových. Krátce po ukončení tohoto dobrodružství získal Kemr své první stále divadelní angažmá na Žižkově. V roce 1965 pak „přestoupil“ do Zlaté kapličky, kde zůstal až do své smrti v roce 1995.
Komunisté mu dělali ze života peklo
Kemrův život byl spjatý s celou řadu parádních rolí. Nad těmi všemi ale vyniká role dědy Komárka ve filmu Na samotě u lesa. Málokdo ví, že zde málem vůbec nezazářil. Komunisté nechtěli Jiřímu Menzelovi povolit, aby ho obsadil. Vadila jim jeho víra i fakt, že se nikdy nestal lokajem režimu. Menzel si ho ale nakonec prosadil mimo jiné i argumentem, že jako jediný herec umí zacházet s kosou. Vznikla tak nezapomenutelná postava, která baví dodnes.
Soudruzi mu ale nehodlali jen tak „odpustit“ jeho morální kredit, pronásledovali ho téměř na každém kroku. Neměl to jednoduché ani s kolegy, v Národním divadle na něj ochotně donášel Soběslav Sejk, který na něj komunistům hlásil i nepatrné detaily. Svazky StB vedené na herce tak utěšeně narůstaly.
Paradoxní v tomto ohledu je, že Kemrovou životní partnerkou byla o jedenáct let starší režisérka Eva Foustková. Zapálená komunistka, která svého manžela neustále přesvědčovala o své „pravdě“. Jejich věčné spory ukončila až její smrt.
Rozhádal se s kamarádem
Ani po jejím odchodu ale na ženy nezanevřel, ba právě naopak. Byl pro ně jako magnet a občas toho rád využíval. Dlouhé roky žil například s Marikou Skopalovou, sestrou herce Svatopluka Skopala. Ta bohužel „mohla“ i za to, že se Kemr navždy rozkmotřil s kamarádem Rudolfem Hrušínským. Ten totiž Mariku během jedné zkoušky z legrace poplácal po pozadí, což ale Kemra natolik rozčílilo, že už s ním nikdy nepromluvil. Přátelství tak byl konec přesto, že se Hrušínský mnohokrát omluvil.
Se smrtí byl smířený
Ani Kemr ale nebyl bez hříchů. Není tajemstvím, že měl nemanželského syna Vladimíra Poláčka, kterého se dlouho snažil skrývat a snad i proto s ním pěknou řádku let nebyl v kontaktu. Sám pan Poláček dlouho neměl tušení, že je synem tak slavného muže. Prozradila mu to až jeho matka krátce před svou smrtí. S tatínkem se pak několikrát sešel a prý to bylo velmi příjemné.
Když přišel Kemrův čas, slavný herec byl připraven. Se smrtí byl smířený i díky své víře. Tradují se historky, že se na smrt velmi pečlivě chystal, dokonce spal v rakvi, aby si vyzkoušel, jaké to bude. Na hřbitově v Dejvicích si také už během svého života platil hrobku, ve které chtěl odpočívat věčně. Zřejmě i proto všechno byl relativně v klidu, když mu lékaři oznámili, že trpí rakovinou žaludku v pokročilém stádiu. Přijal to s pokorou a ze světa odešel v klidu a míru.
Zdroje: blesk.cz, lifee.cz, ctidoma.cz, extra.cz, plus.rozhlas.cz, dotyk.cz, ahaonline.cz
