Článek
Sen o slávě se Michalu Hejnému (†41) nikdy nepodařilo proměnit ve skutečnost a místo úspěchu našel v Americe osamění i předčasnou smrt. V českém prostředí si ho diváci navždy spojí především s rolí dareby Čendy Bujnocha ve filmu Dívka na koštěti. Právě tato postava ho proslavila. Zatímco jeho herečtí kolegové Jan Kraus a Vlastimil Zavřel si dokázali vybudovat dlouhodobou kariéru, Hejný to tak snadné neměl.
Připravovala ho Bohdalová
Na herecké zkoušky ho připravovala samotná Jiřina Bohdalová. Hejný byl totiž blízkým přítelem její dcery Simony Stašové, se kterou sdílel nejen studentská léta, ale i nadšení pro divadlo. Právě Bohdalová v něm viděla obrovský potenciál. Když ho poprvé slyšela recitovat, okamžitě si dokázala představit, že by zvládl i tak náročnou roli, jakou je Chlestakov z Gogolova Revizora. A nemýlila se. Michal podal tak přesvědčivý výkon, že všechny ohromil.
Jeho okolí bylo přesvědčeno, že má našlápnuto k velké kariéře. Dokonce se o něm začalo mluvit jako o možném nástupci Jiřího Hrzána. Tedy herce, který dokázal spojit spontánnost, humor i tragiku v jediné postavě. Přesto se Hejnému nepodařilo dokončit studium na DAMU. Místo toho přijal angažmá v divadle v Šumperku, kde strávil dvě sezony. I tam potvrzoval svůj talent, ale cítil, že ho české prostředí svazuje.
Michal Hejný (vpravo) ve své slavné roli v Dívce na koštěti
Jedním z důvodů jeho odchodu do zahraničí byla i tehdejší společenská atmosféra. Byl homosexuál, což bylo v tehdejším Československu nejen tabu, ale i důvod k odsuzování. Pro mnoho lidí to znamenalo život ve strachu a přetvářce. Hejný však toužil po svobodě, po možnosti být sám sebou. Proto nejprve zamířil do Itálie, kde pobýval v Římě, a později se rozhodl pro ještě odvážnější krok. Vydal se do Spojených států.
Stašová se bála nemoci
Amerika pro něj představovala symbol naděje. Přihlásil se na slavnou hereckou školu Lee Strasberga, která vychovala řadu světových hvězd. Věřil, že právě tady by mohl najít svou šanci. Setkal se dokonce se svou velkou idolkou Barbrou Streisand, jejíž písně dokázal s neuvěřitelnou přesností interpretovat. Hudba byla jeho další vášní, měl totiž výborný sluch a hlas, a kdyby se nevydal cestou herectví, možná by uspěl i jako zpěvák nebo imitátor.
Realita však byla krutější. Místo filmových nabídek přišly existenční starosti, nejistota a samota. Navíc se nakazil virem HIV, což v tehdejší době znamenalo téměř jistý rozsudek smrti. Nemoc AIDS byla obestřena strachem, neznalostí a předsudky. Hejný se ocitl v situaci, kdy potřeboval podporu, ale místo toho zůstal prakticky bez kontaktu s domovem.
Zklamáním pro něj bylo i ochladnutí vztahů s přáteli z Česka. Simona Stašová později přiznala, že neměla odvahu se s ním setkat, když ji žádal o návštěvu. „Ani já jsem neměla tu odvahu. Dostala jsem od Michala dopis, zda by za mnou nemohl přijet. Odpověděla jsem mu slušně, že bohužel ne, jelikož v sobě čekám nový život, ať se na mě nezlobí,“ vzpomínala smutně. Strach z nemoci byl zkrátka silnější než přátelství, které trvalo dlouhé roky. Jejich korespondence tak skončila a Michal zůstal se svým osudem sám. O rok později v USA zemřel, bylo mu pouhých 41 let.
Život mladého herce vyhasl příliš brzy
Herectví měl v genech
Jeho příběh je tragickou ukázkou toho, jak může společenské nepochopení a nedostatek podpory zlomit i mimořádně nadaného člověka. Přitom nešlo jen o herce, ale o skutečný umělecký talent v mnoha směrech. Hudba, zpěv, herectví, schopnost imitace i výrazná osobnost z něj činily výjimečného člověka.
Umělecké geny měl ostatně v krvi. Byl synovcem Radúze Činčery, tvůrce legendárního Kinoautomatu a významné osobnosti českého experimentálního filmu. Právě tato rodinná vazba napovídá, že kreativita a odvaha hledat nové cesty byly pro Michala Hejného přirozené. Dnes přesto zůstává spíše zapomenutou postavou české kultury přesto, že by si zasloužil víc.
Zdroje: kafe.cz, zeny.iprima.cz, kroniqa.cz, filmovyprehled.cz
