Článek
Komedie Pátek není svátek režiséra Otakara Fuky měla premiéru v roce 1980 a na první pohled působí jako odlehčený obrázek života běžné československé rodiny. Ve skutečnosti však odráží atmosféru konce 70. let, kdy se do filmů často promítaly i společenské a politické požadavky tehdejšího režimu. Snímek se navíc může pochlubit výrazným hereckým obsazením v čele s Petrem Kostkou, Jorgou Kotrbovou, Jiřím Kodetem, Josefem Vinklářem nebo Natašou Gollovou.
Název, který měl vychovávat
Už samotný titul filmu nebyl náhodný. V období normalizace probíhala kampaň proti zaměstnancům, kteří v pátek odpoledne opouštěli pracoviště dříve, aby co nejrychleji vyrazili na chaty a chalupy. Slogan „Pátek není svátek“ měl připomínat, že pracovní doba platí až do poslední minuty.
Tvůrci tento motiv využili jako základ komedie o rodině Novákových, která se neustále snaží skloubit zaměstnání, domácnost i víkendové povinnosti. Přestože film obsahuje dobovou ideologii, dnes je ceněný především pro humor a přesné zachycení každodenního života konce 70. let.
Jiří Kodet zářil třeba i ve filmu Pelíšky
Dítě s Kodetem nepromluvil
K filmu se dlouhé roky váže také historka o Jiřím Kodetovi. Po natáčení pozval Zdeňka Dítěte a Josefa Vinkláře do restaurace s tím, že vše zaplatí. „Zdenda Dítě byl vyhlášený škrt, takže vidina toho, že nebude muset nic platit, a ještě se napije, mu rozzářila oči. A Pepa Vinklář měl asi hodinu čas, než musel odjet na večerní představení do divadla, tak šel na chvíli posedět s nimi. Jirka Kodet, velký gurmán, objednával láhev nejlepšího šampaňského,“ vzpomínal režisér Otakar Fuka.
Jenže když došlo na placení, Kodet zjistil, že zapomněl peněženku. Hledal peníze, ale marně. Dítě z toho „kolaboval“, protože v tu dobu už byl Vinklář pryč, takže celý účet zůstal na něm. I když Kodet peníze za pár dní do koruny vrátil včetně dýška pro číšníka, vztahy mezi dvěma muži už nešlo napravit. Dítě byl uražený, bral to od Kodeta jako podpásovku a velké ponížení. Nikdo s ním nedokázal hnout, dokonce si bral do konce natáčení svačiny a obědy z domova, aby už nemusel nic platit.
Herce považovali za zaměstnance
Kuriózní zážitek si odnesl také Jan Kuželka. Ve filmu ztvárnil údržbáře a během přestávky seděl v pracovních montérkách před areálem s pivem a svačinou. Náhodný řidič nákladního auta ho považoval za skutečného zaměstnance podniku a chtěl po něm potvrdit převzetí dovezeného materiálu. Herec tak musel vysvětlovat, že není pracovníkem tiskárny, ale pouze natáčí film. I podobné drobné příhody patří k natáčení snímků, které vznikaly přímo v reálných provozech.
Pro filmové fanoušky je Pátek není svátek zajímavý také tím, že se v něm objevila legenda českého filmu Nataša Gollová. Zahrála si ráznou vrátnou podniku Tempochron a šlo o jednu z jejích posledních filmových rolí. Pozorným divákům neunikla ani drobná kontinuitní chyba. Při odchodu Karla Nováka z budovy ukazují hodiny stejný čas jako před několik minut trvající schůzkou v ředitelně. Jde o detail, který při střihu zůstal bez povšimnutí a dodnes baví milovníky filmových přešlapů.
Natáčelo se v reálných podnicích
Autenticitu filmu dodávají skutečné lokace. Fiktivní podnik Tempochron představovaly prostory tiskárenských závodů v pražských Malešicích. Chata Novákových stála u Dědkova mlýna v Unhošti a některé další scény vznikaly také na pražském Slovanském ostrově.
Zajímavostí je, že příběh rodiny Novákových pokračoval o dva roky později filmem V podstatě jsme normální, ve kterém se většina hlavních herců znovu sešla. Pokračování navázalo na oblíbené postavy, ale změnila se například adresa filmového bydliště Novákových, čehož si všimli zejména pozorní fanoušci.
Vedle Petra Kostky a Jorgy Kotrbové se ve filmu představili nejen zmíněné Jiří Kodet, Josef Vinklář či Zdeněk Dítě, ale i Jana Andresíková, Nina Divíšková, Luděk Kopřiva, Jiří Krampol nebo Zdena Hadrbolcová. Hudbu složil Petr Hapka a zazní také píseň Píseň pro dívku, kterou nazpíval Václav Neckář. Kombinace zkušených herců, civilního humoru a dobře známého prostředí je jedním z důvodů, proč se komedie pravidelně vrací na televizní obrazovky i po více než čtyřiceti letech.
Zdroje:
