Článek
Legendární herec Ladislav Županič (†80) si uměl užívat radosti. Práci bral jako privilegium a lidi kolem sebe jako zdroj inspirace. Možná právě proto působil celý život tak mladistvě, a to nejen vzhledem, ale hlavně energií, kterou rozdával. Už od dětství měl blízko k létání i k divadlu. Jeho otec byl pilot a malého Ladislava brával na letiště v Prostějově, kde si kluk poprvé sedl do kabiny letadla ještě dřív, než uměl pořádně číst.
Místo létání dal přednost jiné lásce
Každou neděli prý měli rituál: obletěli město a nad domem zamávali mamince, která jim z kuchyně odpovídala utěrkou jako signálem, že je oběd hotový. Županič na tyto chvíle vzpomínal jako na jedny z nejhezčích v životě. Láska k létání v něm zůstala, ale nakonec dala přednost jiná vášeň. Jeho maminka měla z pilotování strach a on sám cítil, že ho víc přitahuje svět divadla, kde se pohyboval odmala díky otci, který byl nadšeným ochotníkem.
Později říkával, že pilot a herec mají vlastně hodně společného. Oba potřebují nadhled, schopnost odstupu a soustředění. Jeden ve vzduchu, druhý v emocích a příbězích svých postav. A právě tenhle klidný vnitřní kompas ho provázel po celý život.
Ladislav Županič uprostřed mezi Václavem Havlem (vlevo)a Milošem Formanem
Herectví vystudoval na JAMU v Brně a nabídek měl hned po škole dost. Jenže většina z nich mířila do regionálních divadel, zatímco jeho srdce ho táhlo do Prahy. Nejen kvůli ambicím, ale i kvůli dívce, se kterou tehdy chodil. Při jedné nepovedené návštěvě u své lásky skončili u pořadu o divadélku Paraván. Županiče to zaujalo natolik, že jim napsal. Pozvali ho, uspěl a do Prahy bylo rázem otevřeno. Divadlo sice záhy zaniklo kvůli cenzurním zásahům, ale pro něj to byla důležitá přestupní stanice.
Clint Eastwood byl jeho srdeční záležitostí
Následovala vojna v Armádním uměleckém souboru, kde se definitivně zamiloval do muzikálu. Hudba, zpěv, pohyb a herectví v jednom mu připadaly jako nejpřirozenější způsob, jak být na jevišti. A když po vojně hledal angažmá, sehrál klíčovou roli jeho kamarád a spolužák Felix Slováček. Ten mu rozmluvil cestu do činohry a poslal ho do Hudebního divadla Karlín, kde sháněli rychlý záskok. Z krátké výpomoci se stalo celoživotní spojení. Karlín se pro Županiče stal domovem na více než třicet let.
Muzikál byl jeho srdeční záležitostí, ale rozhodně se neuzavíral jiným žánrům. Diváci si ho oblíbili i v televizi a ve filmu, ať už v pohádkové Arabele, Zdivočelé zemi, Okresním přeboru nebo v populárních komediích. Zvláštní kapitolu pak tvořil dabing. Jeho hlas měl barvu, klid i noblesu, díky čemuž patřil dlouhá léta k absolutní špičce. Propůjčil ho řadě hollywoodských hvězd, ale jeho srdeční záležitostí byl Clint Eastwood. Županič ho obdivoval pro střídmost, vnitřní koncentraci a hereckou kázeň. Odmítal názor, že Eastwood „jen stojí a kouří cigaretu“. Právě v té úspornosti viděl mistrovství.
Zamiloval se pokaždé naplno
Vedle práce byl velkým tématem jeho života vztah k ženám. Otevřeně přiznával, že ženská krása ho fascinovala a že byl vychován ke gentlemanství. Hrubost a neúcta považoval za největší prohřešky. Byl třikrát ženatý a pokaždé se zamiloval naplno. A s každou ze svých žen počal syna. S první ženou Helenou Drahotovou měl Ladislava. Jejich manželství skončilo, když v Karlíně potkal Janu Drbohlavovou, kterou si veřejnost pamatuje hlavně jako přísnou učitelku z Dívky na koštěti, ale ve skutečnosti byla velmi půvabná a charismatická žena. Spolu měli syna Jana.
Ani toto manželství však nebylo poslední. Osudovou ženou se pro něj stala televizní kostymérka Hana Nováková, s níž se oženil v roce 1980. U ní našel klid, stabilitu a domov, kam se rád vracel. Sám přiznával, že nebyl bezchybný a že právě Hana musela mít velkou dávku tolerance. O to víc si jí vážil. Přijal za svého i jejího syna Davida a rodinu bral jako pevný bod, který mu dával rovnováhu.
Z posledních narozenin Ladislava Županiče
Zajímavé bylo, že si dokázal udržet dobré vztahy i s bývalými partnerkami. O první manželce mluvil vždy s úctou a o Janu Drbohlavovou se spolu se synem Janem staral i v době, kdy už byla vážně nemocná. Právě tahle schopnost zůstat lidský i po rozchodech o něm vypovídala možná víc než stovky rolí.
Jeho smrt byla pro mnohé překvapením
Rok 2023, kdy oslavil osmdesátiny, přijal s typickým humorem. Číslo osm se mu prý nelíbilo, ale jinak sršel optimismem. I přes zdravotní potíže dál pracoval, hlavně v dabingu, a udržoval kontakt s přáteli. O to větší šok přišel 9. prosince, kdy v Praze náhle zemřel. Pro mnohé to bylo nečekané, protože ještě krátce předtím působil vitálně a plný plánů.
Jeho jméno zůstane navždy spojeno především s Hudebním divadlem Karlín. Od roku 1992 stál deset let v jeho čele jako principál a právě toto období se dnes považuje za jednu z nejsilnějších etap v historii scény. Divadlo tehdy získalo osm Cen Thálie, což je výkon, na který se dodnes vzpomíná s respektem. Županič měl radost z ocenění, ale ještě větší potěšení mu dělalo, když mohl dát prostor hereckým osobnostem, které obdivoval.
Zlatou éru Karlína ukončily povodně a následné změny v řízení divadla. Županič to nesl těžce, ale nepropadl hořkosti. Bral to jako další kapitolu života a soustředil se na to, co mu zůstalo – herectví, dabing, přátele a rodinu.
Zdroje:
