Článek
Když se řekne Pyšná princezna, většina diváků si okamžitě vybaví Alenu Vránovou jako Krasomilu a Vladimíra Ráže coby krále Miroslava. Černobílá pohádka Bořivoje Zemana z roku 1952 se postupně stala jedním z nejznámějších československých filmů a její písničky i hlášky zlidověly. O to zajímavější je, že právě film, který známe téměř zpaměti, ukrývá řadu drobných nedokonalostí. Některé vznikly obyčejným střihem, jiné souvisejí s rekvizitami a další si diváci všimli až při opakovaném sledování. Přehled filmových chyb ostatně nabízí desítky nesrovnalostí. Podívejme se na některé z nich.
Měšec zmizí a zase se objeví
Jedna z nejzajímavějších nesrovnalostí se týká krále Miroslava. Když se vydá do Půlnočního království, potká chasníka a výběrčího daní. Miroslav mu pomůže a zaplatí za něj požadovanou částku. Na první pohled by tedy člověk čekal, že se svého měšce zbavil.
Jenže pozorný divák si může všimnout, že Miroslav má u opasku další předmět, který vypadá jako měšec. Nejde proto nutně o klasickou chybu v kontinuitě, protože podle podrobnějšího rozboru je v záběru vidět, že si princ předchozí váček sundává a na opasku má ještě další podobný předmět. Je to přesně ten typ detailu, který při prvním sledování nikdo neřeší. Příběh jede dál a divák sleduje především Krasomilu a Miroslava.
Pohádkový rozcestník v Doubicích
Dýmka, která během střihu cestuje
Ještě názornější je scéna s hospodářem a jeho dýmkou. V jednom záběru ji drží v levé ruce. Pohybem ruky se přiblíží k dýmce, následuje střih – a najednou ji má v ruce pravé. Takové chyby byly v době klasického filmového natáčení samozřejmě mnohem běžnější než dnes. Neexistoval žádný digitální střih, který by umožnil během několika sekund kontrolovat každý detail záběru. Filmoví tvůrci navíc potřebovali především vyprávět příběh, nikoliv vytvářet dokonale bezchybnou kontinuitu každé rekvizity.
Podobný detail se objeví při jízdě na kládě. Krasomile se během scény zástěra přehrne dozadu směrem k Miroslavovi. Po střihu je ale najednou zase přesně tam, kde byla předtím a navíc je zcela patrné, že jedním místem projedou dvakrát. Nebo třeba když se princezna Krasomila ukazuje princi v odrazu vody a on jí její požadavky odmítne, přepadne do vody zády, ale mokrý má jen spodek šatů.
Krasomila si také v době příchodu vojáků do mlýna zamoučí obličej. Když na posledního vojáka, který bojuje s Miroslavem, míří hák, není po mouce jediné památky. Při souboji krále Miroslava ve mlýně s vojáky si lze všimnout, že při druhém souboji voják sám od sebe skočí do pytle, aniž by jej do něj jako v ostatních případech Miroslav nastrčil. Mimochodem, v jeden moment jsou na poli vidět sloupy elektrického vedení.
Pták na rozcestníku
Jedna z kurióznějších chyb se objevuje při Miroslavově příchodu do Půlnočního království. Na rozcestníku sedí sup. V jednom okamžiku je natočen určitým směrem, ale po Miroslavově odchodu je jeho poloha jiná, pták je navíc ke sloupku viditelně připevněný za nohy. Dnes podobné věci baví diváky právě proto, že dokazují, jak se filmové pohádky vyráběly v době, kdy se některé triky řešily velmi jednoduše.
Jedna z nejzajímavějších filmových iluzí souvisí s ikonickou scénou, kdy Krasomila a Miroslav sjíždějí po dřevě. Při bližším pohledu lze podle databáze Kfilmu poznat, že herci ve skutečnosti seděli v klidu a pohyb byl vytvořen filmovým trikem, respektive promítáním příslušné scény za nimi. Dnes bychom podobnou iluzi pravděpodobně vytvořili digitálně. V padesátých letech však filmaři pracovali s mnohem jednoduššími prostředky a museli si vystačit s tím, co měli k dispozici.
Pyšná princezna ale nebyla jen pohádka
Zajímavé je, že mnohem větší „chyby“ než ty, které dnes hledáme v jednotlivých záběrech, vznikaly už při samotném vzniku scénáře. Pyšná princezna totiž vznikala v Československu počátku 50. let a tvůrci museli počítat s tehdejšími ideologickými požadavky. Král Miroslav například nemohl zůstat pouze klasickým pohádkovým panovníkem, proto se převlékne za zahradníka a pracuje mezi obyčejnými lidmi. Pohádka zároveň staví proti sobě dvě království – jedno jako místo práce, zpěvu a spokojenosti, druhé jako svět útlaku a zákazu zpívání.
Původní podoba scénáře byla přitom výrazně odlišná. Podle filmového historika Pavla Taussiga se například řešilo, zda může být král kladným hrdinou, a scénář musel projít řadou zásahů. K příběhům kolem Pyšné princezny patří i dnes už legendární historka o scéně, ve které měl král Miroslav podle údajného scénáře „močit“. Ve skutečnosti šlo o překlep. Správně mělo být, že Miroslav „mlčí“.
Nedokonalosti jí neubírají na kouzlu
Dnes můžeme na Pyšné princezně hledat chyby, nelogičnosti nebo odhalovat filmové triky. Přesto by byla škoda kvůli nim pohádku vnímat jako nedokonalý film. Právě naopak. Drobná zaškobrtnutí připomínají, že za legendárními scénami stáli lidé, kteří museli pracovat s omezeným rozpočtem, technikou i podmínkami své doby.
Možná právě proto má Pyšná princezna pořád něco, co řadě dokonalejších moderních pohádek chybí. Stačí ji pustit po několika letech, chvíli se dívat jinýma očima – a člověk najednou objeví detail, kterého si předtím nikdy nevšiml.
Zdroje: autorský článek s využitím
