Článek
Hanu Zagorovou celý život trápily vleklé zdravotní problémy. Přesto se dokázala usmívat na své fanoušky, psát texty a dělat muziku. Měla srdce na dlani, pro druhé by se rozdala. Zároveň si ale také chtěla ukousnout alespoň kousek svého vlastního štěstí v podobě dítěte. Nebylo jí přáno. Ať už právě kvůli zdraví, nebo obyčejné lidské závisti.
Pád z výšky na ústa
První komplikace se přitom dostavily už během jejích studií na JAMU, kde byla Hana Zagorová v letech 1964-1968. Zároveň od roku 1966 zpívala se skupinou Flamingo a natáčela s Ostravským rozhlasovým orchestrem. Měla toho opravdu hodně a zřejmě právě proto její tělo zápřah nevydrželo. Diagnóza zněla tuberkulóza, což byl pro ni i její okolí velký šok, žádné příznaky totiž nikdo nezaznamenal. Každopádně Zagorová musela okamžitě nastolit klidový režim, nemoc ji na půl roku upoutala na lůžko.
Do školy se nedostala ani následující rok, což ale paradoxně znamenalo, že se mohla daleko víc věnovat muzice. Také si uvědomila, že život není jen zábava a že asi ne vždy bude mít vše, co chce. „Byl to pád z výšky opravdu na ústa,“ přiznávala později. Hudba se stala jejím životem, nazpívala snad všechno, co „šlo“ kolem, začala si také psát své vlastní texty. Mezi lety 1977 až 1985 dokonce získala devět Zlatých slavíků. V té době už měla kapelu pod vedením Karla Wágnera.
Dítě nesměla donosit
Zdálo se, že Zagorovou nic nezastaví. Ve dvojici s Petrem Rezkem prakticky neměli konkurenci, jejich Duhová víla se stala obrovským hitem. Zagorové se dařilo i v televizi, měla vlastní pořady, zahrála si také ve filmu Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka Trhák. Jenže jí osud do života opět „poslal“ zdravotní komplikace. Když jí lékaři sdělili, že má vzácné onemocnění krve a ve velké míře se jí rozpadají krvinky, což jí způsobuje anemii, těžko se s tím srovnávala.
Jedna věc bylo zjištění, že až do konce života bude muset podstupovat pravidelné krevní transfúze. A hlavně jí lékaři řekli, že nikdy nesmí mít děti. Pro právě těhotnou Zagorovou to byla obrovská rána. Jen velmi složitě se smiřovala s tím, že vzhledem k léčbě kortikoidy by se miminko zřejmě narodilo moc postižené, což nechtěla a nemohla riskovat.
Holčičku jí zase vzali
Přesto všechno se zpěvačka opět ukázala jako moc statečný člověk. Když přešel nejhorší šok, začala uvažovat alespoň o adopci. V té době k ní měl velmi blízko Vlastimil Harapes, se kterým se nakonec vzali. „Vlastík mi to v podstatě navrhl právě kvůli adopci,“ přiznala Zagorová před časem. V dětském domově si vybrali čtyřletou holčičku Aničku a vypadalo to, že štěstí zpěvačky nemůže nic zkazit. Dívenka už u manželů dokonce bydlela, když se ozvala její babička s tím, že ji chce zpátky.
Zagorová vzpomínala, že jednání byla na hranici citového vydírání. Svoji roli zřejmě sehrál fakt, že zpěvačka byla v té době velice známá. Lidská závist a nepřejícnost jsou bohužel mocné. Zagorová o holčičku přišla a rozhodla se, že adopci znovu zkoušet nebude. Zklamání bylo obrovské a nechtěla to zažít znovu.
Láska jejího života
Asi i ztráta možnosti na adoptivní děťátko mohla za to, že se zpěvačka a Harapes rozvedli. Hlavně ale skutečnost, že se Zagorová osudově zamilovala do operního pěvce Štafana Margity. Harapes jí šel z cesty. „Štefan mi stál za to čekání. Je to člověk mého života,“ měla jasno zpěvačka. Jejich manželství trvalo třicet let a nikdo nepochybuje o tom, že by spolu byli i dnes. Jenže zase zasáhl osud a Zagorovou opět začaly trápit zdravotní problémy. Zemřela 26. srpna 2022 v Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze.
Zdroje: vlasta.cz, blesk.cz, krajskelisty.cz, dvojka.rozhlas.cz, tn.nova.cz, kafe.cz
