Článek
Sympatická Dagmar si stále častěji připadá jako cizinec ve vlastním domově. Není to kvůli manželovi ani dítěti, ale kvůli ženě, která jejich domácnost pravidelně ovládá. matka jejího manžela jí dělá ze života peklo. Tchyně k nim jezdí na návštěvy velmi často a Dagmar má pocit, že s každým příjezdem přiváží nejen kufr, ale i seznam výtek a připomínek. Chová se, jako by měla právo zasahovat do každého detailu jejich rodinného života.
Ve všem hledá chyby, stále ji kritituje
Největším problémem je výchova dítěte. Tchyně má potřebu komentovat úplně vše. Jaké jídlo Dagmar dítěti připravuje, kdy ho ukládá ke spánku, kolik času s ním tráví i jaké hranice mu nastavuje. Často dává najevo, že Dagmar podle ní dělá chyby a že ona sama by situaci zvládla lépe. Tyto poznámky zaznívají opakovaně, někdy i před dítětem, což Dagmar považuje za hluboce ponižující.
Zpočátku se snažila být tolerantní. „Říkala jsem si, že tchyně má o vnouče zájem a že starší generace má prostě jiný pohled na svět. Jenže postupně jsem pochopila, že nejde o pomoc, ale o snahu převzít kontrolu. Ve vlastním domově jsem se přestala cítit jistě a každý další příjezd tchyně ve mě vyvolává stres, napětí a úzkost,“ postěžovala si mladá žena.
Chce odejít, ale bojí se tak vlekého kroku
Ten největší šok ale měl teprve přijít. Když totiž Dagmar požádala manžela, aby se jí zastal a jasně vymezil hranice, očekávala podporu. Místo toho přišla hádka. „Manžel svou matku neustále obhajuje, tvrdí, že to myslí dobře, mě obviňuje z přecitlivělosti. Odmítá uznat, že chování jeho matky náš vztah ničí, a jakýkoli pokus o rozhovor shazuje ze stolu,“ má jasno. A to ji nejvíc zraňuje. Má pocit, že v manželství zůstala sama a že její pocity nikoho nezajímají. Komunikace mezi partnery se zhoršuje, domácnost je plná napětí a Dagmar ztrácí pocit bezpečí.
Myšlenka na rozvod, která byla dříve nemyslitelná, se dnes objevuje stále častěji. „Nechci rozbíjet rodinu, ale už nebudu žít v prostředí, kde nejsem respektována. Vím, že pokud se nic nezmění, ztratím nejen manželství, ale i sama sebe,“ vysvětluje své důvody. Přestává poznávat muže, za kterého se vdala. Jeho nezájem ji bolí víc než otevřený konflikt, protože v ní vyvolává dojem, že na jejich vztahu už nezáleží ani jemu. Když se snaží mluvit o svých pocitech, naráží na chlad, mlčení nebo bagatelizaci. Jako by její únava a zoufalství byly nepohodlné.
Situace se začíná odrážet i na její psychice. „Jsem podrážděná, unavená a často propadám smutku. Mám strach, že pokud zůstanu, naučím své dítě, že nerespekt a přehlížení jsou normální součástí vztahu. A toi prostě nechci. Ale také nechci udělat tak zásadní krok, jakým by byl rozvod. Vůbec nevím, co s tím.“
Zdroj: autorský článek
