Utajení synové Vladimira Putina: Smutné životy v přepychu a cestování na špiónské pasy

Žít jako potomek Vladimira Putina zní na první dobrou jako vstupenka do světa, kde nic není problém. Peníze, ochranka, paláce, soukromá letadla, žádné starosti o budoucnost. Tedy, pokud nepočítáme ukrajinské komando, případně někoho, kdo už má Putina plné zuby. Každopádně, když se na to člověk podívá blíž, vyjde mu spíš obraz dokonale vybavené zlaté klece než pohádkového dětství. Luxus ano, ale za cenu naprosté izolace a života, který je řízený bezpečnostními protokoly, ne přirozenými vztahy.

Putin se už roky snaží budit dojem, že jeho soukromí je neproniknutelné. Oficiálně přiznává jen dvě dcery z manželství s Ljudmilou Putinovou, tedy Marii Voroncovovou a Kateřinu Tichonovovou. Obě jsou dnes dospělé, vzdělané, profesně úspěšné a žijí život, který je sice privilegovaný, ale stále relativně normální. Alespoň v rámci možností, které přináší příjmení Putin. Jenže tím oficiální rodinný příběh nekončí.

Podle investigativních novinářů a organizací sledujících kremelské elity má Vladimir Putin ještě dva malé syny, jejichž existenci stát nikdy oficiálně nepotvrdil. Jejich matkou má být bývalá olympijská gymnastka Alina Kabajevová, žena, kolem níž se spekulace o vztahu s Putinem točí už od roku 2008. Chlapci, Ivan a Vladimir mladší, mají žít v přísném utajení, většinou na izolovaných rezidencích, například v oblasti Valdaje. Jejich život neřídí školní rozvrh ani kroužky, ale bezpečnostní opatření.

Zvenčí to může vypadat jako splněný sen: soukromí učitelé, nejlepší vybavení, dokonalá ochrana. Jenže děti podle dostupných informací prakticky nechodí do běžné školy, nemají normální kamarády, nemohou se jen tak projít po ulici nebo jít na hřiště. Cestují na falešné identity, většinou na pasy určené pro špiony. Jezdí v obrněných autech, létají soukromými tryskáči a pohybují se v prostředí, kde je každý člověk kolem nich buď zaměstnanec, nebo člen ochranky. Svět je pro ně malý, kontrolovaný a neustále sledovaný. Žijí v neustálém strachu, že je někdo zabije dřív, než si vůbec všimnou nějakého nebezpečí.

Být dítětem jednoho z nejmocnějších a zároveň nejkontroverznějších politiků světa znamená, že vaše identita je tajemství. Údajně mají několik různých dokladů a falešných identit, aby se ztratili v systému. Je to paradox: mají všechno, co si peníze mohou koupit, ale nemají základní věci, které formují normální dětství. Spontánnost, svobodu.

Často se mluví o tom, že jsou připravováni na budoucí roli v mocenské hierarchii. Učí se cizí jazyky, mají individuální výuku, vyrůstají obklopeni prostředím, kde je moc a kontrola běžnou součástí každodenní reality. Jenže otázka zní: co to udělá s jejich psychikou? Vyrůstat bez běžných sociálních vazeb znamená vyrůstat bez zrcadla, ve kterém by se člověk učil, kým vlastně je.

Putin sám jednou mimoděk prozradil víc, než asi chtěl, když zmínil, že „někteří členové jeho rodiny, ti malí, mluví plynně čínsky“. V kontextu to mnozí pochopili jako narážku právě na jeho malé syny. Najednou bylo jasné, že existují, že nejsou jen výmyslem novinářů, ale skutečnými dětmi, které někde žijí svůj podivně střežený život.

Do toho všeho ještě zapadá příběh možné třetí dcery, Elizavety Rozovové, která má být Putinovým nemanželským dítětem s bývalou uklízečkou Světlanou Krivonogichovou. Ta se podle médií stala během krátké doby multimilionářkou. Je to skoro učebnicový příklad toho, jak v Rusku funguje moc: vztah k nejvyššímu muži v zemi může změnit život během jediné chvíle. Stejně rychle by ho ale mohl i zničit.

Zajímavé je, že Putin se k rodičovství staví selektivně. O dcerách občas mluví, byť velmi obecně. O synech mlčí. Jako by jejich existence byla citlivější, nebezpečnější, politicky komplikovanější. Možná proto, že v ruském prostředí syn automaticky znamená otázku nástupnictví, pokračování dynastie, symbol budoucí moci.

Občas se objeví drobné detaily, které ten obraz trochu polidšťují. Třeba informace, že malý Ivan měl rád Disneyho postavičky. Jenže i to je v ruském kontextu problém. Putin dlouhodobě kritizuje západní kulturu a dává přednost „vlastní“, ideologicky čisté tvorbě. Takže i dětský vkus se tu stává politickou otázkou.

Ať je to ale s jeho dětmi jakkoli, jisté je, že být potomkem Vladimira Putina znamená narodit se do extrémní moci. Ale taky do extrémní samoty. Do světa, kde všechno funguje perfektně, jen normální život v něm nemá místo.

Zdroje: reuters.com, businessinsider.com, irozhlas.cz, ctidoma.cz, novinky.cz, rferl.org