Článek
Když jejich starší dcera přišla ze školy s tím, že by chtěla začít chodit na taneční, Lucie (36) byla ráda. Holka tanec milovala už dlouho a sama si našla kroužek, který ji zaujal. Lucie proto přihlášku bez většího přemýšlení vyplnila. Problém nastal ve chvíli, kdy to oznámila manželovi. „Řekl mi, že za hodinu tancování týdně rozhodně nebude platit několik stovek měsíčně. Prý je to přesně ten typ výdaje, který nepotřebujeme,“ vypráví Lucie.
Nechápu, proč jim to zakazovat
Nešlo přitom o částku, která by rodinný rozpočet výrazně zatížila. Právě to Lucii vadilo nejvíc. Podle ní si rodina může podobné aktivity dovolit a děti by neměly vyrůstat s pocitem, že všechno, co něco stojí, je automaticky zbytečné. „Kdybychom neměli na jídlo nebo nám hrozilo, že nezaplatíme hypotéku, samozřejmě bych přemýšlela jinak. Ale máme normální příjmy. Nechápu, proč bychom měli dětem zakazovat něco, co je baví.“
Jenže manžel začal postupně odmítat i další aktivity. Syn chtěl chodit na fotbal, dcera si přála taneční a oba děti už nějakou dobu mluvily také o plavání. „Najednou měl ke všemu nějakou námitku. Fotbal je podle něj drahý, taneční jsou zbytečné a na plavání můžeme chodit sami o víkendu. Jenže to pak samozřejmě nikam nevede,“ popisuje Lucie.
Manžel podle ní zastává názor, že děti mají dost povinností ve škole a po vyučování by si měly jednoduše hrát. Kroužky považuje spíš za další organizování života, které podle něj není potřeba.
Prý může kroužky financovat ze svého
Lucie s tím ale nesouhlasí. Sama jako dítě několik let chodila na výtvarný kroužek a dodnes na to vzpomíná jako na jednu z nejhezčích částí svého dětství. „Nejde mi o to, aby naše děti měly rozvrh od rána do večera. Chci jen, aby si mohly vyzkoušet různé věci a zjistit, co je baví. Vždyť nemusí zůstat u všeho,“ vysvětluje.
Největší hádka přišla ve chvíli, kdy manžel prohlásil, že pokud chce Lucie dětem kroužky platit, může si je financovat ze svého. „To mě opravdu dostalo. Připadalo mi, jako kdybychom nebyli rodina, ale každý měl vlastní peněženku a vlastní děti,“ říká. Lucie přitom tvrdí, že se na většině běžných výdajů podílejí oba. Kroužky proto vnímá jako součást rodinného rozpočtu stejně jako oblečení, školní potřeby nebo výlety.
Její manžel ale podle ní začal počítat každou korunu. „Dokáže mi říct, že za rok dáme za kroužky několik tisíc. Já mu zase připomenu, kolik stojí jeho koníčky. Na ty ale nikdy neřekne, že jsou vyhozené peníze.“ To je podle ní na celé situaci nejvíc frustrující. Nevadí jí, že mají s manželem na peníze jiný pohled. Vadí jí, že její názor podle ní vůbec nechce brát vážně.
Snaží se alespoň o komromis
Děti si mezitím začaly všímat, že se rodiče kvůli kroužkům hádají. Lucie se proto snaží před nimi konflikt neřešit. „Dcera se mě dokonce zeptala, jestli na taneční nebude chodit jen proto, že na to táta nechce dát peníze. To mě zabolelo. Nechci, aby děti řešily naše problémy s penězi,“ přiznává.
Lucie teď stojí před rozhodnutím, které původně vůbec nečekala. Nejde jí totiž jen o jeden taneční kroužek nebo fotbal. Má pocit, že se s manželem začínají rozcházet v představě o tom, jak chtějí své děti vychovávat. „Mně nejde o to děti rozmazlovat. Jen nechci, aby jejich dětství bylo postavené na tom, že všechno, co stojí peníze, je špatně. A už vůbec nechci, aby měly pocit, že si nemůžou něco přát,“ má jasno.
S manželem se proto snaží najít nějaký kompromis. Navrhla, že děti nebudou chodit na několik kroužků najednou a každý si vybere jeden. „Řekla jsem mu: Vyberme něco, co bude bavit je a zároveň nás to finančně nezruinuje. Ani to mu ale zatím nestačí,“ dodává Lucie. A tak se z původně obyčejné debaty o tanečním a fotbalu stalo téma, které se vrací skoro každý týden. Lucie si začíná uvědomovat, že ve skutečnosti nejde jen o peníze. Jde hlavně o to, jestli se dokážou jako rodiče shodnout na tom, co chtějí svým dětem dopřát. „Nikdy jsem si nemyslela, že se s manželem budeme hádat kvůli pár stovkám měsíčně. Jenže čím déle to trvá, tím víc mám pocit, že se za těmi penězi skrývá úplně jiný problém,“ uzavírá.
Zdroj: autorský článek
