Článek
Poprvé se viděli zhruba v době, kdy bylo Adéle šest let, Milanovi bylo tehdy devět. Tehdy samozřejmě ještě nemohli tušit, jak moc se jejich osudy propojí. Každopádně od prvního okamžiku bylo jasné, že jejich pouto je něčím zvláštní. „Ve věku, kdy se kluci s holkami příliš nemusí, jsme byli jako jedno tělo, nehnuli jsme se od sebe. Milan mě chránil, já mu později vysvětlovala, co platí na dívky. Hodně lidí si průběžně myslelo, že jsme sourozenci,“ vzpomínala sympatická plavovláska.
Intimnosti jim daly zabrat
Nicméně to nebylo tak, že by měli oči jen jeden pro druhého. K tomu si teprve museli dojít. Měli vztahy, zažívali zklamání. Možná to je k sobě stále víc a víc táhlo. Dohromady se však dali až v době, kdy měl Adéla čerstvých třiadvacet. Tehdy jim došlo, že nemusí hledat jinde, kdy to nejlepší najdou jeden u druhého. „Na začátku to bylo divné. Vlastně jsme se znali tak dobře, že přejít z přátelství do vztahu bylo pro okolí nerozpoznatelné. Pro nás byl největší oříšek vyřešit intimnosti tak, abychom se nezačali řechtat,“ vysvětlovala Adéla.
V tomto ohledu se museli poznávat, o tom nebylo sporu. Žádnou podobnou zkušenost spolu do té doby neměli. Zásadní bylo, že se do ničeho netlačili. Měli se rádi, to věděli. A jestli se spolu budou milovat v pátek nebo za týden, bylo vlastně jedno. Každopádně to přišlo a bylo to krásné. „Nic takového jsem do té doby nezažila. Bylo to tako když se dvě těla spojí v jedno a duše se setkají přesně tak, jak mají. Možná to zní pateticky, ale přesně tak jsem to cítila.“
Brzy po svatbě přišel šok
Svému okolí prakticky nemuseli nic vysvětlovat ani oznamovat. Život šel dál s tím rozdílem, že když se teď drželi za ruce, už věděli, že k sobě patří. Uběhlo pár let, Adéla s Milanem se vzali. Mimochodem, když zvali své známé na veselku, někteří z nich to považovali za žert a nedorazili. „Hodně se pak divili, když zjistili, že to bylo reálné. Prostě někdo opravdu vůbec nepoznal, že se s kamarádů stali partneři,“ usmívala se mladá žena. Ať to bylo jakkoli, svůj velký den si užila. A party pak ještě jednou zopakovali i pro ty, kteří z jakéhokoli důvody nepřišli.
Zdálo se, že jak byli nerozluční kdysi, budou nerozluční i jako manželé. Jenomže ani ne rok po svatbě přišel obrovský šok. Adéla zjistila, že její „drahoušek“ má jinou ženu. „Byla jsem z toho úplně mimo, sesypala jsem se. On mi to navíc bez okolků přiznal. Zjistila jsem, že je o deset let starší než ona. Vůbec jsem nechápala, co se děje a hlavně, proč se to děje.“ Na pár dní odjela ke kamarádce, aby si všechno promyslela. Nechtěla manželství ukončit, ale potřebovala vědět víc.
Jeho vysvětlení nechápala
Zejména ji celkem logicky trápilo, jestli šlo ze strany Milana pouze o jednorázový úlet, nebo to s dotyčnou myslel vážněji. Bohužel pro Adélu platila druhá varianta. „Alespoň, že mi nelhal. Sdělil mi, že se prostě zamiloval. Argumentoval tím, že si uvědomil, že mě zná jako dítě a potřebuje ženu, která má zkušenosti a něco mu předá. Podle něj to já nedokážu, protože už ho nemám čím překvapit. To mě úplně dostalo, takový argument jsem rozhodně nečekala.“
Buď jak buď, dělat už nešlo nic, Milan byl rozhodnutý, že manželku opustí. Adéla neměla žádné páky, jak by to mohla zvrátit. Odvolávat se na společnou minulost evidentně nemělo smysl. „Když odcházel, tak měl ještě tu drzost mi říct, že věří, že jednou zase budeme kamarádi. Šašek. Nikdy!“
Zdroj: autorský článek
