Článek
Když Iva poznala svého budoucího manžela, byla z něj u vytržení. Byl totiž úplně jiný než muži, se kterými se dosud setkávala. „Galantní, příjemný, milý. Zajímal se o mé pocity. Ne pouze z povinnosti, ale opravdu ho zajímalo, co dělám, jak se mám a co cítím. Říkala jsem si, že to snad ani není možné. Myslela jsem, že takoví chlapi byli někdy za první republiky,“ vzpomínala sympatická brunetka.
Maličkosti dlouho neřešila
Začali spolu chodit a zdálo se, že jejich štěstí bude trvat věčně. Po necelých dvou letech se vzali, kamarádky Ivy jí upřímně záviděly, koho si našla. A ona se stále vznášela na obláčku. „Modlila jsem se, aby to nikdy neskončilo, abych měla pořád vedle sebe toho báječného parťáka. Všechno ale vypadalo až moc dokonale, to se vždycky něco pokazí.“
Firemní účetní brzy zjistila, že v jejich případě stoprocentně platí pořekadlo „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.“ U jejího manžela se totiž postupně začaly projevovat věci, o kterých netušila, nebo je házela za hlavu. „Maličkosti neřešíte. Říkáte si, že to není tak hrozné, tak jdete dál. Ale když se začínají nabalovat, kupit jedna na druhou, tak z toho začínají velké problémy. Cítila jsem, že už toho začínám mít dost.“
Dušan přitom nedělal nic hrozného, opravdu šlo jen o maličkosti, které mu Iva vytkla a on jich minimálně na nějakou donu nechal. „Jenže já si připadala jako chůva. Přeci za ním pořád nemohu chodit a říkat mu, aby si klidil hrnek ze stolu, aby nelepil žvýkačku na parapety atd. To si připadám jak v blázinci.“ Přesto všechno pořád držela, říkala si, že to není tak hrozné, že její kamarádky mají mnohem větší potíže, jejich partneři je podvádějí apod.
Rozvod jako krajní řešení
Jenže pak si všimla něčeho, co bylo pomyslnou poslední kapkou. Nikdy by nevěřila, že je u dospělého chlapa něco takového možné. „Koukal na fotbal, jedl brambůrky. A dloubal se v nose. Nejhorší bylo, že to, co z nosu vyndal, cvrknul do prázdna. Prostě svoje holuby házel po bytě. To je nechutné, nic takového jsem nikdy nezažila. To prostě nedávám.“
Iva si nejprve myslela, že to byla nějaká náhoda, že možná špatně viděla. Jenže se to pravidelně opakovalo. „Napřed jsem na něj chtěla řvát. Ale proč? Tohle by nedělalo ani dítě, pro dospělého chlapa je to tak ponižující. A to se ještě divil, proč před ním chodím s mopem a vytírám.“
Zatím není rozhodnutá, jestli a jak to bude řešit. Dokonce se přiklání k tomu, že se s manželem rozvede. „Je to na mě moc. Řeknu mu, že mám milence, případně něco ještě horšího. A půjdu pryč. Ať si pak třeba shnije v tom, co pod sebe nastele. Nevím, jsem opravdu zoufalá.“
Zdroj: autorský článek
