Článek
Patřil k premiantům třídy, přitom nebyl šprt. Ženy mu padaly k nohám přesto, že nebyl prvoplánový krasavec. Jan měl dobrý život, dařilo se mu v podstatě všechno, na co sáhnul. Už od dětství měl vysoké sebevědomí, za což mohli nejen rodiče, ale také úspěchy na sportovním poli. „Nemíval jsem problémy se začleněním do kolektivu, nevadilo mi být někde nový. Vždycky jsem chtěl ukázat, že jsem dobrý, lepší než ostatní,“ usmíval se sympaťák z jednoho moravského města. Když mu bylo devatenáct, rozhodl se, že se přestěhuje do Prahy. A začal se psát nový příběh.
Žena, která mu změnila život
Jan najednou nebyl na špičce, o své místo na slunci se musel tvrdě poprat. Ovšem nijak ho to nesrazilo na dno, spíš naopak. Měl nové cíle, za kterými si šel. „Trvalo mi o něco déle vyšplhat se na pracovním žebříčku tak vysoko, abych byl alespoň částečně spokojený. Ale v pětadvacet jsem vedl pobočku, ve které jsem začínal jako poslíček, nosič kafe apod. Zkrátka kluk pro všechno,“ vzpomínal. Nutno říct, že pokud jde o ženy, tam se mu dařilo pořád na výbornou. Neměl žádný recept či mustr, kterého by se držel. Prostě se dělo to, že na něj ženy „zabíraly“.
Když potkal pohlednou Kláru, netušil, že mu změní život. Na první pohled byla jako mnoho jiných žen, které Janovi prošly životem. Líbila se mu, chtěl si s ní někam vyjít a nechat na osudu, co bude dál. Jenže ona jeho nabídky stála odmítala. Navíc způsobem, na který nebyl zvyklý. Klidně ho několik dní ignorovala, pak mu na zprávu odepsala jedním, dvěma slovy. Rozhodně z toho tedy mladý muž nezískal dojem, že by o něj měla zájem. Právě to ho ale hnalo kupředu a stále dokola zkoušel, jestli s ním Klára přeci jen nepůjde na rande.
Kdo si počká, ten se dočká
Dočkal se zhruba po půl roce. Možná už v to ani nedoufal. „Když mi přišla strohá odpověď ve smyslu „napiš kdy a kde“, byl jsem z toho trošku vedle. Ale dobré, říkal jsem si. Konečně zabrala a teď už ji z háčku nepustím. No, musím říct, že jsem se zase spletl.“ Pro Kláru totiž rande rozhodně neznamenalo, že se snad Honzovi vrhne do postele. Zase si musel docela dlouho počkat. Po několika měsících ji ale přeci jen přivítal doma, uvařil a nakonec u ně strávila noc. Tím začalo období, které si Jan hodně užíval. Skončilo ale naprostým šokem.
Vypadalo to, že se do něj Klára opravdu hluboce zamilovala. Trávili spolu veškerý volný čas, našli hodně společných zájmů. Nikoho tak příliš nepřekvapilo, že se po zhruba roce vzali. Jan sice měl podivné „lechtání“ v pravé ruce, což vždy značilo, že něco není v pořádku. Nemohl však za žádnou cenu přijít na to, co je špatně. Všechno se totiž zdálo být naprosto dokonalé a zalité sluncem.
Přistihl je přímo při „činu“
To, že Klára tráví čas se svojí nejlepší kamarádkou Jan nikdy neřešil. Nějaký rok po svatbě ale začal mít dojem, že něco nehraje právě z tohoto směru. „Ta Petra byla fajn, pěkná holka. Ale vždycky mi na ní přišlo něco jiné, zvláštní. Až příliš pozdě jsem zjistil, že je na holky.“ A přišel na to bohužel pro něj tím nejhorším možným způsobem. Když totiž jednoho dne přišel domů, jeho manželka se svojí kamarádkou ležely na gauči ve velmi „přátelské“ činnosti. „Můj příchod je kupodivu skoro nevyrušil. Jen si vzaly něco na sebe, ale takové minimum, že to bylo vlastně jedno. Obě se na mě usmívaly, zatímco já koulel očima a blábolil cosi o zradě a nevěře.“
Jan se však od manželky dozvěděl, že je přeci úplně normální, když si někdy užije s kamarádkou. Podle Kláry to nebyla nevěra, ale pouze zábava. To ale nebylo vše. „Klára mi nabídla, že když je nechám párkrát do měsíce si zalaškovat, že se jednou měsíčně mohu přidat. Byl jsem v šoku, ten den už podruhé. Nic takového jsem akceptovat nechtěl. Kdo ví, kde by to skončilo. Ale Klára se Petry nechtěla vzdát. Nebylo jiné řešení, než jít od sebe.“ Manželé se rozvedli ještě v tom samém roce.
Zdroj: autorský článek
