Článek
Tou druhou, neméně šaramantní francouzskou „lektorkou“, byla Irena Kačírková (†60). Obě na tuto práci velmi rády vzpomínaly, určitě i proto, že mezi nimi nikdy nebyla žádná rivalita. Navíc byl jejich profesní život v mnohém podobný – také Marie Drahokoupilová (84) se nehodila na role odhodlaných budovatelských žen, takže jí byly souzeny dámy z lepší společnosti, osudové ženy a také to, čemu se říká „luxusní potvory“. Nikdy si ale nestěžovala, naopak vždycky zastávala názor, že hrát nějakou hodnou maminku by jí připadalo trochu nudné.
Přiznává, že měla štěstí
Herečkou se Marie Drahokoupilová chtěla stát už jako holčička školou povinná, když chodila do dramatického kroužku, kde nejen hrála, ale také tančila. Nicméně měla v záloze ještě lékařskou fakultu, ale herectví nakonec zvítězilo. I když její tatínek, jinak stavební inženýr a nadšený nimrod, z jejího rozhodnutím moc nadšený nebyl. Ale vyrůstala jako jedináček v tolerantní rodině, kde spolu všichni vycházeli, a rodiče jí tedy v jejím rozhodnutí nebránili.
Dnes herečka přiznává, že si vybrala jedno z nejtěžších povolání a ví, že měla obrovské štěstí, když se dostala z oblasti do Prahy do divadla a také, že na ni zvláště v 60. letech čekala řada pěkných rolí. Ale tu skutečně velkou dostala vlastně za svůj život jenom jednu, a to ve vynikajícím trezorovém psychologickém dramatu podle knižní předlohy Josefa Škvoreckého (†87) – Flirt se slečnou Stříbrnou.
Od maminky nespěchala
Na DAMU se zamilovala do spisovatele Pavla Kohouta (97), který pro jejich ročník tehdy napsal absolventské představení. Dodnes jsou přáteli a považuje ho za báječného, zábavného a vtipného člověka. Podobný vztah měla i k dalšímu muži svého života, kterým byl sexuolog Miroslav Plzák (†85), s nímž žila v době, kdy nebyl zdaleka tak slavný. V těch letech šla z práce do práce, protože jejího talentu využívala hodně televize a rozhlas a často také dabovala. Možná i proto bydlela neustále se svými milovanými rodiči, protože tam měla zázemí, které by nikde jinde asi těžko hledala. Odstěhovala se od nich teprve těsně před svatbou, ke které se odhodlala až na prahu čtyřicítky.
Zamilovala se do Vídně
Jejím vyvoleným byl rakouský obchodník Ervin Neuhart, s nímž se seznámila na karlovarském festivalu. Vybrala si ovšem národnostně nevhodného partnera, takže si před svatbou užila všemožného papírování a zdržování. Za svým budoucím mužem se tak dostala vlastně až na svatbu. Předtím ho znala jako zábavného a charismatického muže, denní realita byla jiná. Krátce řečeno, manželství se jí příliš nevyvedlo.
Naštěstí se mohla vracet domů za rodinou a také zde dostávala práci v dabingu a v rozhlase. A v Rakousku nakonec potkala jednu celoživotní lásku, kterou se sice nestal její manžel, ale město Vídeň, kde žili, a na které stále s láskou a obdivem vzpomíná. Do metropole nad Dunajem se ráda vracela i poté, co se v roce 1993 po třináctiletém nepovedeném manželství rozvedla.
Ne všechno se jí v životě povedlo, ale Marie Drahokoupilová se nerada vrací do minulosti a užívá si radostí přítomného okamžiku. V tomto duchu odpovídá i na otázku, proč vlastně nikdy neměla děti: „Ve svém mládí jsem o nich příliš nepřemýšlela, pořád jsem pracovala, všechno jsem odkládala a čas běžel.“ Ale nemá v povaze trápit se a raději si užívá šťastné chvilky, kdy se raduje z přátel a vůbec ze všech slušných lidí. A stále ji dokáže nadchnout také dobré divadlo.
Zdroje: zeny.iprima.cz, dotyk.cz, vltava.rozhlas.cz, idnes.cz
