Článek
Když se před deset lety brali, byla to láska jako trám. Jelikož byli oba z vesnice, o jejich veselce se ještě dlouho vyprávělo. Pozvali hosty z širokého okolí, hodovalo se a tančilo téměř tři dny. Účet byl sice astronomický, oni to ale neřešili. Jejich rodiče rozhodně neměli hluboko do kapsy a oni dva také slušně vydělávali.
A když se za dva roky narodila malá Eliška, zdálo se, že je vše zalité sluncem. „Dítě vše změnilo. Odcizili jsme se, já hledal spíš klid, než abych se zapojoval do rodinného života. Říkal jsem si, že to bude lepší, jakmile malá povyroste. Ale bohužel se moc věci nezměnilo ani za rok či dva,“ vzpomíná Jan.
Odmítla být s dcerou doma
Pravdou sice je, že jako živitel rodiny neměl Jan chybu, vydělával opravdu hodně peněz. „Místo s rodinou jsem trávil čas v práci. A já osobně téměř žádné výdaje neměl, takže ano, manželka mohla utrácet téměř za vše, co jí napadlo. Takto si ji ale kupovat samozřejmě nešlo navěky. Věděl jsem to, jen jsem si to odmítal připustit.“
Navíc i paní Hana chtěla brzy do práce, doma se nudila. Malá Eliška tak šla po dvou letech do jeslí. „Nesouhlasil jsem s tím, rozhodně jsme víc peněz nepotřebovali, takže s ní klidně mohla být doma ještě pár let. Jenže to kategoricky odmítala s tím, že když mohu pracovat já, tak ona také. Chvíli jsem uvažoval, že bych šel na mateřskou. Nakonec jsem to ale zavrhnul.“
Někde tam asi začaly jejich problémy gradovat. Oba chodili domů unavení, sotva se pozdravili, navíc neměli skoro žádný čas na holčičku. „Byla to strašná chyba, dnes toho moc lituji. Čas už ale nevrátím, nic s tím nenadělám.“
Dostal je zase zpátky
Aby toho nebylo málo, Hana si našla jiného muže. Nejprve to vypadalo jako románek, který brzy skončí. Postupem času to ale přerostlo v něco víc. „Jednoho dne mi oznámila, že odchází. Což mě až tak netrápilo, jenže ona si vzala i Elišku. A to jsem samozřejmě nehodlal nechat jen tak. Nechtěla se domluvit, obrátil jsem se tedy na soud. Ten nedopadl tak, jak bych si představoval, takže jsem vzal věci do vlastních rukou.“
Jan měl díky svého podnikání celou řadu zajímavých a vlivných kontaktů. Využil všechny páky, které měl k dispozici. „Trvalo to asi rok. Ale podařilo se mi docílit toho, že ani jeden z nich neměl práci a manželka se víceméně připlazila zpět a prosila, abych jí odpustil. Dal jsem jí to hodně „sežrat“, nadiktoval jsem si spoustu podmínek včetně toho, že se bude starat o dceru. Dnes musím říct, že na postup, který jsem zvolil, příliš hrdý nejsem. Na druhou stranu účel světí prostředky. A šlo o to, aby se dcera měla dobře a byla se mnou.“