Článek
Z jejich společného štěstí v podstatě zůstala jen vzpomínka. Dana a René se postupem času tak odcizili, že si víceméně žili vlastními životy. Každý to ale bral trochu jinak. Zatímco pracovník v IT měl za to, že od manželky dostal svobodu, ona chtěla zachovat přeci jen trochu důstojnosti. Alespoň do rozvodu, který sice oba plánovali, ale z nějakého důvodu s k němu nemohli „dokopat“. Zatím tedy žili v jednom bytě bok po boku, přitom každý sám.
Romantický víkend všechno změnil
Kdyby jim někdo před šesti, sedmi lety řekl, že dojdou do bodu, kdy se k sobě budou chovat skoro jako dva cizí lidé, klepali by si s úsměvem na čelo. Platili za téměř dokonalý pár. „Já si ho všimla už na střední. Ale byl o tři ročníky výš, neměl o mě samozřejmě zájem. Až během jedné akce, kam nás pozvali společní známí, jsme si začali povídat. A zjistili, že k sobě máme docela blízko,“ vzpomínala stále pohledá černovláska. Rozhodně to ale nebylo tak, že by spolu začali hned randit. Vídali se, občas zašli na večeři, tím to ale končilo. I proto, že měl René v té době vztah, což bylo pro Danu znamení, že to nenechá zajít dál, než byla zmíněná večeře.
Když se ale její budoucí manžel se svou tehdejší přítelkyní rozešel, byl čas udělat další krok. Domluvili se na společném víkendu, chtěli poznávat krásy Rakouska. Poznali však pouze jejich hotelový pokoj, chodili z něj v podstatě jen na jídlo. „Jeden z nejkrásnějších víkendů v mém životě. Něco takového jsem do té doby vídala jen v romantických filmech. Zkrátka, bylo to opravdu báječné.“ Od té chvíle spolu oficiálně chodili, což jejich okolí přivítalo s upřímnou radostí.
Vztah se začínal drolit
Nikdo nepochyboval o tom, že si ti dva dříve či později vezmou. Stalo se to asi po dvou letech. Veselce předcházeli romantické zásnuby v Římě a Dana si byla jistá, že našla svého pana dokonalého. Asi rok po svatbě se však věci začaly dramaticky měnit. Možná to bylo tím, že Dana ještě nechtěla děti, potřebovala poznat svět, zajet na místa, o kterých vždy snila. „Miminko jsem neodmítala. Také jsem ho chtěla, ale až tak za rok, za dva,“ vysvětlovala. U jejího manžela se to však nesetkalo s pochopením. A jejich vztah, který všichni považovali za nerozbitný, se pomalu ale jistě začínal drolit.
Došlo to až do fáze, kdy spolu vlastně vůbec nemluvili. Bylo jasné, že takhle to dál nepůjde. Navíc se René začal toulat po nocích, domů se chodil občas najíst, někdy vyspat. Daně brzy došlo, že musí něco udělat. Promluvili si jednou, podruhé, potřetí. Výsledek byl ale stále stejný. Už to nebylo jako dřív a ani jeden nechtěl ustoupit ze své „pravdy“. Rozhodli se, že si dají čas, ale pokud za určenou dobu nebudou věci jinak, tak půjdou od sebe. A právě v té době získal její manžel pocit, že je svobodný člověk.
Vyhodila ji z bytu
Daně brzy došlo, že si našel jinou ženu. Nejprve to chtěla řešit, nakonec ale rezignovala s tím, že už to asi nemá cenu. I když chtěl do rozvodu dojít důstojně a bez skandálů. „Říkala jsem si, ať si dělá, co chce. Ale to jsem ještě nevěděla, co přijde.“ Jeho milenka se totiž najednou objevila před prahem jejich bytu. Spustila, že chce s Danou mluvit a bez pozvání se protlačila dovnitř. „Myslela jsem, že na ni skočím. Vzala mi ale vítr z plachet, protože začala křičet, že jí bráním ve štěstí, že Rendu držím ve vztahu, ve kterém být nechce a tak. Koukala jsem na ni jak z jara.“
Marne jsem se jí snažila vysvětlit, že jsme se na konkrétním termínu oba domluvili a že to rozhodně není tak, že by manžela nutila být s ní v manželství. „Nakonec mi ale došla trpělivost. Chytla jsem ji za kabát, druhou rukou za vlasy a vyhodila ze dveří. Můra jedna. Ale pravda je, že rozvod urychlila, vyřešila jsem to hned druhý den.“
Zdroj: autorský článek
