Článek
Poprvé se Jana vdávala v devatenácti letech. Byla zamilovaná a plná ideálů. Za dva roky ale zjistila, že představy a sny se od reálného života hodně liší. „Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Sama dnes vím, že jsem byla hloupá a naivní. Vzít si chlapa po půl roce a ještě v devatenácti letech, to je prostě hloupost,“ uvědomovala si sympatická plavovláska. Když v jedenadvaceti letech zůstala rozvedená, přísahala si, že příště si dá mnohem větší pozor. Což se jí dařilo docela dobře plnit. Přesto ani druhé manželství nedopadlo dobře.
Došlo jí, že vina nebyla na její straně
První rozvod ji stál hodně sil, zejména těch psychických. Dlouho obviňovala sama sebe, že za rozpad manželství mohla ona. Její bývalý manžel byl o sedm let starší, uměl s ní celkem dobře manipulovat. „Dělala jsem pro něj první poslední, on mě na oplátku podváděl. To jsem ale zjistila až mnohem později. Nicméně mi to pomohlo uvědomit si, že ne já, ale on byl v našem vztahu za zmetka,“ usmívala se poněkud hořce Jana. Byla tři roky sama, než se znovu „odvážila“ pustit si nějakého muže k tělu. Vztah sice nevyšel, ale „otrkala“ se. Několik dalších schůzek také nevyšlo, pak ale poznala Jaroslava.
Byl o deset let starší než Jana, připadal jí ale jako z jiného světa. Galantní, vybrané chování, dobře se oblékal. „Asi jsem do té doby narážela jen na samé podivíny. Nevím, ale prostě Jarda mě naprosto okouzlil.“ Zase do toho tedy spadla, růžové brýle ale tentokrát nenasadila. Dobře věděla, že jestli jim to má fungovat, tak vztah musí být vyvážený, oba musejí něco přinést a něco si odnést. „Vypadalo to, že to nebude problém. Na rovinu jsme se o všem bavili, měl stejné názory jako já.“
Scházel se s jinou ženou
Chodili spolu téměř dva roky, zasnoubili se a bylo jasné, že veselka na sebe nenechá dlouho čekat. Zkrátka se zdálo, že všechno běží jako na drátkách. „Byla jsem šťastná. Cítila jsem, že mám vedle sebe opravdového chlapa, který mě má rád. A zároveň parťáka, na kterého se mohu spolehnout.“ Jenže každá pohádka má svůj konec, v případě Jany nebyl šťastný. Několik měsíců po svatbě se Jaroslav začal měnit. A to takovou rychlostí, že se jeho manželka nestačila divit. I když byla zvyklá dávat mu volnost a nic se moc neptat, brzy jí došlo, že pokud se nezačne zajímat, manželství skončí.
Nutno říct, že nemusela pátrat nijak dlouho. Vyšlo najevo, že se její drahoušek stýká s jinou ženou. Zástěrky, že jde za kamarády na squash, nebo že musí pomáhat stěhovat tomu či onomu, byly docela průhledné. „Několikrát jsem je viděla. Natřásal se před ní jako holub. Samozřejmě jsem to nehodlala nechat jen tak.“ Asi po měsíci, kdy si byla zcela jistá, jak to je, na manžela udeřila. Moc dlouho se nevykrucoval, přiznal se s tím, že neví, co má dál dělat. Jana mu dala dva týdny na rozmyšlenou. Chtěla, aby jí jasně řekl, zda chce být s dotyčnou ženou, nebo se oni dva pokusí manželství zachránit.
Tvrdil jí, že už jsme se rozešli
Nedělala si moc iluze, přesto ji souběh následujících událostí dost překvapil. „Probudil mě zvonek. V šest ráno, v sobotu. Říkala jsem si, co je to za blázna. Kouknu z balkonu a tam stála ta jeho nádhera. Kolem sebe kufry a tašky a hulákala, že se stěhuje do domu, abych se sbalila a vypadala.“ Jana nevěřila vlastním uším. Čekala, že se možná odstěhuje, byla s tím smířená. Ale takto? To si nepředstavovala ani v nejhorším snu.
Seběhla schody, otevřela branku a manželově milence od plic řekla, co si o ní myslí. „Asi jsem ji vyděsila, začala breptat něco ve smyslu, že Jaroslav říkal, že už budu pryč. Tak jsem jí vysvětlila, že se mě ani neobtěžoval říct, že je mezi námi konec. To zase koukala ona. Jarda jí totiž nakukal, že jsme se už rozešli a já nechci opustit barák.“ I když nečekala, že její dnes už exmanžel bude takový zbabělec, nakonec se to rozhodla dál neřešit. Po týdnu se odstěhovala a dle jejích slov to bylo to nejlepší, co mohla udělat.
Zdroj: autorský článek
