Článek
Herecká dráha Veroniky Týblové (55) neskončila pozvolna, jak to u mnoha dětských hvězd bývá. Utnul ji v podstatě jeden moment a jasné „ne“ ze strany jejího otce. Přitom měla našlápnuto víc než dobře, roli zrzavé Mařenky z Arabely si dodnes pamatují celé generace diváků. Před kameru se přitom dostala už dřív, a to ve filmu Kočičí princ. Na konkurzu tehdy narazila i na Žanetu Fuchsovou, která nakonec získala hlavní roli. Týblová sice dostala jen menší prostor, ale i ten stačil, aby si jí všimli správní lidé.
Jak se z rošťandy stala herečka
Jedním z nich byl režisér Václav Vorlíček (†88), který ji později obsadil do Arabely. Tam vytvořila sehranou dvojici s Ondřejem Kepkou a chemie mezi nimi fungovala nejen na obrazovce, ale i mimo ni. K natáčení ji paradoxně přivedla učitelka. Temperamentní, neposedná holka byla podle ní ideální kandidátkou na „vybití energie“ před kamerou. A měla pravdu, Týblová se v tom našla okamžitě.
Filmaři si ji tehdy oblíbili natolik, že za ní dokonce přijeli domů, když byla nemocná. I když šlo zpočátku o malé role, bylo jasné, že má přirozený talent a výraz, který kamera miluje. Zlom ale přišel ve chvíli, kdy začaly přicházet nabídky na ideologicky zabarvené role.
Tatínek vystavil jasnou stopku
Její otec, bývalý novinář, který měl s režimem vlastní zkušenosti, měl jasno. „Tatínek byl novinář a po roce 68 nemohl psát. Dokud jsem hrála normální holky, podporoval mě, ale dceru funkcionáře mi hrát nedovolil,“ vysvětlovala Týblová. A tak pro ni herectví skončilo ne kvůli nezájmu nebo nedostatku příležitostí, ale kvůli hodnotám, které doma převážily.
Herectví pro ni ale nikdy nebylo jediným světem, konec tak moc neřešila. „Tehdy mi to vůbec nevadilo, měla jsem i jiné zájmy, hrála jsem závodně házenou a natáčení jsem brala jen jako zábavu.“ Po základní škole zamířila na gymnázium a následně na pedagogickou dráhu. A právě tam našla to, co jí sedí nejvíc.
Dnes učí, využívá přitom i své herecké zkušenosti, ať už při výuce, nebo při školních představeních. A v této práci se našla. „Okamžitě jsem věděla, že tohle je práce pro mě. Když se děti pro něco nadchnou, jsem fakt šťastná. Učení hrou je zábava pro ně i pro mě. Já si chodím do práce odpočinout,“ tvrdila.
Z Fantomase šel respekt
Na natáčení Arabely vzpomíná jako na bezstarostné období plné zážitků. Rok strávený mezi filmaři popisuje jako „dlouhé prázdniny bez rodičů“. Se štábem to ale neměli jednoduché, dětské herecké duo prý rádo zlobilo. „Na Barrandově jsme běhali mezi ateliéry, kde jsme s Ondrou prošmejdili kdeco. Zastavilo nás pouze červené svítící světlo, to jsme věděli, že do ateliéru nesmíme, protože se tam natáčí. Pan režisér Vorlíček byl skvělý, protože nám vždycky vysvětlil, o čem ve scéně půjde a pak nás nechal, ať to řekneme svými slovy,“ smála se.
Velkou oporou jim byli zkušení herci jako Vladimír Menšík (†58) nebo Stella Zázvorková (†83). Jediný, kdo v ní budil opravdový respekt, byl František Peterka (†94) v roli Fantomase. Jakmile se objevil na place, legrace šla stranou.
Dnes bývalá herečka vystupuje pod příjmením Polívková, které získala druhým manželstvím. Ani jedno z jejích manželství sice nevydrželo, ale má dvě dospělé děti – Petra a Viktorii – které považuje za to nejdůležitější. A herectví? To jí vůbec nechybí.
Zdroje: kafe.cz, blesk.cz, kinitop2.cz, stream.cz, dotyk.cz, sever.rozhlas.cz
