Článek
Nikdy nerandila se svými vrstevníky. Připadali jí nevyzrálí a neměla si s nimi co říct. Když začala v šestnácti randit s chlapíkem, kterému bylo dvaatřicet, její blízcí doufali, že ji to přejde. To se ale nestalo. „Starší chlapi mi vyhovovali. Neřešili blbosti, nepředháněli se, kdo vypije víc piv apod. Měla jsem vedle nich pocit, že jsem žena,“ vysvětlovala Tamara.
Ne nadarmo se však říká, že čeho je moc, toho je příliš. Začít randit s mužem, který by mohl být jejím dědečkem, nese celou řadu úskalí. A mladá žena na spoustu z nich nebyla dostatečně připravená. Přesto, že praxi s „staršími“ měla poměrně bohatou a nepřipouštěla si, že by tentokrát mohlo být něco jinak. Jenže člověk míní a věci se velmi často vyvinou jinak, než bylo v plánu.
Byl fajn, ale nic neplánovala
Nutno říct, že Tamara neplánovala, že si začne romantický vztah s mužem, který je o 41 let straší. Jenže jak už to tak někdy bývá, osud si dělá věci po svém. Poprvé se setkali na poměrně prestižní společenské akci, kde byl Marek se svou manželkou. Tamara tam dělala hostesku. „Nikdy jsem netahala soukromí do práce, vždy jsem si odvedla své, dostala za to peníze a šla si po svých. Takže mě ani ve snu nenapadlo, že bych si tu snad hledala partnera,“ vzpomínala sympatická brunetka. Pro úplnost - ani Marek se nechtěl zakoukat zrovna na akci, kde byl s manželkou.
Když se spolu věkově velmi odlišní lidé začali bavit, brzy zjistili, že mají hodně společného. Tamara si v duchu říkala, že je škoda, že není o pár desítek let mladší. „Každopádně to ve mě utvrdilo přesvědčení, že s vrstevníky si nemám co říct.“ Nicméně, když akce skončila, každý si šel po svém. Upřímně řečeno, Tamara na charismatického chlapíka za pár hodin zapomněla. O to větší bylo její překvapení, když za tři dny zvedla telefon a tam se ozval jeho hlas.
Rozhodli se nic netajit
Dohodli se, že se potkají, dají si večeři a popovídají si. „Neměla jsem nic proti. Povídalo se s ním fakt dobře. Nakonec mě hodil domů a nestalo se vůbec nic,“ uvedla Tamara. Jenže to pokračovalo dál. Michal se vždy po pár dnech ozval a ona se brzy přistihla, že se těší, až jí zavolá nebo napíše. Samozřejmě věděla, že má manželku, ale nepřipouštěla si, že dělá něco špatného. Ostatně se mezi nimi opravdu dlouho nic nestalo. Až ji jednoho dne pozval na prodloužený víkend do Barcelony. To už věděla, že jde do tuhého a bude se muset rozhodnout.
Jeho nabídku po delším váhání přijala. „Říkala jsem si, že možná budu jeho milenka, na pár týdnů, možná měsíců. Nikoho jsem neměla, tak proč ne.“ Ve Španělsku se spolu poprvé vyspali. Tamara zjistila, že to, co mělo být podle ní jen mileneckým vztahem, se začínalo zvrtávat. „Asi po měsíci mi řekl, že se mnou chce být. A že se rozvede, pokud to cítím stejně.“ Pro mladou ženu přišlo další zásadní rozhodování. Nechtěla do toho ale jít po hlavě. Dohodli se, že se zatím rozvádět nebude, ale manželce už o ní nebude lhát. A s Tamarou zkusí žít tak, jako kdyby byli spolu.
Otevřelo jí to oči
Nejprve to bylo skvělé. Zahrnoval ji pozorností, kupoval vše, na co si ukázala. „Nevyužívala jsem toho jako nějaká zlatokopka. Já ho měla vážně ráda a uvažovala jsem, že s ním zůstanu.“ Zlom však přišel ve chvíli, kdy ji doprovodil na akci, kterou pořádali lidé z její práce. Dobře si všimla pohledů, následující den se jí pak někteří lidé nepokrytě posmívali a šířili o ní nejrůznější drby. „Byla to prostě ostuda. Jako kdybych přišla s dědou, otevřelo mi to oči.“
Od toho momentu uběhly tři měsíce, od té doby se se starším partnerem nikde neukázala. Jenže se s ním ani nedokázala rozejít. Přiznává, že neví, co s tím. „Je to hrozná situace. On je nadšený, myslí si, jak ho moji kolegové vzali. Jenže tak to nebylo. Nemám to srdce mu říct, že je konec. Zároveň ale vím, že s ním už nikdy nepůjdu nikam, kde budou moji známí. Snad se to brzy nějak rozsekne.“
