Článek
Když se řekne král českého podsvětí, většině lidí naskočí jméno František Mrázek. Muž, který měl kompromitující materiály na politiky, znal zákulisí privatizace a pohyboval se mezi byznysem, policií i šedou zónou moci. Jenže Mrázek nebyl zjevení. Někdo ho musel vytáhnout ze stínu, někdo ho musel naučit, jak funguje svět, kde se místo smluv používá strach a místo právníků pistole. Tím mužem byl Antonín Běla. Postava, o které se mluví méně, ale bez které by Mrázek pravděpodobně nikdy nebyl tím, kým se stal.
Už za komunistů měl slušnou kariéru
Běla nebyl intelektuál ani stratég s vysokou školou. Nebyl to typ, který by působil jako šachový velmistr podsvětí. Spíš připomínal surovou sílu ulice. Měl pověst výbušného, impulzivního člověka, který se neovládá, ale právě tím budil respekt. Uměl vytvořit atmosféru strachu. A v devadesátkách byl strach silnější měnou než peníze.
Jeho cesta ke zločinu nezačala po revoluci. Kriminální dráhu rozjel už za komunismu, kdy se pohyboval na hraně zákona a postupně si budoval pověst člověka, který se nebojí zajít daleko. Podezření z násilných činů, loupeží i vraždy z něj udělala jméno, které mělo váhu. Když přišel listopad 1989 a s ním rozpad starých pravidel, Běla byl připraven. Měl kontakty, lidi ochotné poslouchat, a hlavně zkušenost, že svět nefunguje spravedlivě, ale silově.
Mrázek měl mozek, Běla sílu
Právě tehdy vstoupil do jeho života František Mrázek. Zpočátku nenápadný obchodník, který měl nos na peníze, ale chyběla mu síť, krytí a autorita. Běla mu otevřel dveře. Ukázal mu, jak se dělá skutečný podsvětní byznys. Jak se domlouvají ochranky, jak se řeší dluhy, jak se vytváří tlak na lidi, kteří nechtějí spolupracovat. Mrázek se učil rychle. A Běla v něm viděl někoho, kdo dokáže vydělat víc než obyčejní vymahači nebo pouliční gangsteři.
Frnatišek Mrázek na oslavě podniku Setuza v roce 2002
Jejich vztah byl zpočátku učitel a žák. Běla měl sílu, Mrázek měl mozek. Běla měl brutalitu, Mrázek měl plán. Společně se pohybovali v prostředí půjček, bank, privatizací a šedých obchodů, kde se míchaly legální firmy s nelegálními penězi. Mrázek postupně rostl. Už nebyl jen Bělovým chráněncem, začal být rovnocenným partnerem. A pak se karta obrátila. Žák přerostl učitele.
Běla byl zvyklý, že se mu podřízení bojí. Mrázek byl zvyklý, že ho lidé potřebují. A to je rozdíl. Strach funguje dočasně. Potřeba funguje dlouhodobě. Mrázek si dokázal vytvořit pozici, kdy ho potřebovali bankéři, podnikatelé i politici. Běla zůstával symbolem surové síly, Mrázek symbolem zákulisní moci. Napětí mezi nimi bylo nevyhnutelné. Šlo o peníze, vliv, kontrolu nad strukturou, kterou Běla vybudoval a Mrázek postupně přetvářel ve vlastní impérium. A pak přišel rok 1996.
Král je mrtev, ať žije král
Vražda Antonína Běly byla ukázkovou popravou. Organizovaná, chladná, profesionální. Komando, které přesně vědělo, kam jde, koho zabije a jak rychle zmizí. Desítky ran, žádná šance na přežití. Nebyla to akce amatérů ani náhodných střelců. Byla to zpráva. Signál pro celé podsvětí, že jedna éra končí.
Oficiálně se nikdy neprokázalo, kdo si Bělovu smrt objednal. Ale podsvětí mělo jasno téměř okamžitě. Nejčastěji se mluvilo o Františku Mrázkovi. Motiv byl zřejmý. Běla byl minulostí, která mohla být nebezpečná. Nosil v sobě starý styl mafie, kde rozhodovala síla. Mrázek chtěl nový styl, kde rozhodují informace, vydírání a byznys. Běla byl relikt, který překážel.
Po jeho smrti se Mrázek stal neoficiálním králem českého podsvětí. Tím, koho se nebáli jen kriminálníci, ale i lidé v oblecích. Jenže osud, který Běla pomohl nastartovat, se k Mrázkovi vrátil. V roce 2006 byl zastřelen odstřelovačem v Praze.
Kdo je za Mrázkovým koncem?
A právě kolem jeho smrti se v poslední době znovu rozhořely spekulace. Čím dál víc se mluví o tom, že střelec nebyl žádný osamělý mstitel, ale součást širší struktury. Jedna linie ukazuje na lidi z bezpečnostních složek, kteří se pohybovali na hraně zákona a podsvětí. Druhá pracuje s teorií, že šlo o zahraniční zakázku, protože Mrázek měl konflikty i mimo Česko. Třetí varianta mluví o tom, že jeho smrt byla výsledkem vnitřního boje o moc, kdy se jeho okolí začalo bát, že ví příliš mnoho a už není kontrolovatelný.
Dnes se často objevuje názor, že Mrázkova vražda byla zlomem. Posledním velkým mafiánským atentátem staré školy. Od té doby se české podsvětí změnilo. Už není tak okázalé, tak krvavé, ale o to víc prorostlé do legálního byznysu.
A tady se kruh uzavírá. Antonín Běla nebyl jen brutální boss z devadesátek. Byl to muž, který vytvořil prostředí, kde mohl vzniknout František Mrázek. Bez Běly by nebyl Mrázek v podobě, jak ho známe. Běla mu ukázal, že zločin není jen o rvačkách a pistoli, ale o systému. Mrázek ten systém dovedl k dokonalosti.
