Článek
Film Na pytlácké stezce vznikal v roce 1978 a do kin přišel o rok později. Jde o druhou část volné trilogie, kterou Václav Gajer natočil s Tomášem Holým a Gustávem Valachem. Příběh znovu staví především na vztahu pražského kluka Vaška a jeho dědečka, hajného Václava Straky. Tentokrát jim ale klidný pobyt na Šumavě naruší pytlák. Tomáš Holý byl jedním z důvodů, proč film dodnes funguje tak přirozeně.
Holého bezprostřednost brala za srdce
Režisér Gajer totiž po dětském herci nechtěl mechanické odříkávání dialogů. Vysvětlil mu, co se má v dané scéně odehrát, a nechal ho mluvit vlastními slovy. Podle režisérových pozdějších vzpomínek to byla dobrá volba. Holý měl mimořádný cit pro situaci a jeho spontánní reakce působily před kamerou mnohem přirozeněji než naučené repliky. „Je to tím klukem, protože byl výjimečný, jeho bezprostřednost brala lidi za srdce,“ odhalil důvody, proč je film stále úspěšný, také majitel filmové chalupy v šumavském Srní pan Jindřich Dollanský.
Nebyl to přitom žádný pohodlný dětský výlet. Holý měl v létě 1978 skutečně nabitý program. Současně se podílel na natáčení Jak dostat tatínka do polepšovny, které probíhalo v Českém ráji, a na šumavské trilogii. Mezi jednotlivými natáčeními přejížděl a část práce absolvoval v jednom dni na různých místech. Mladý herec už tehdy patřil mezi nejvýraznější dětské herce své generace. Za sebou měl Jak vytrhnout velrybě stoličku, Ať žijí duchové! nebo Pod Jezevčí skálou a v následujících letech přidával další výrazné role.
Děda Straka nebyl úplně vymyšlený
Gustáv Valach vytvořil hajného Straku velmi přesvědčivě. Jeho postava nepůsobí jako pohádkový dědeček, který dítěti všechno odpustí. Je přísný, tvrdohlavý a ke své práci má téměř starosvětský vztah. V tom měl scénář skutečný základ, podobný děda Straka totiž opravdu existoval. Scenárista Josef Pohl se na Šumavě setkal s lesníkem, jehož vztah k povolání ho zaujal natolik, že se stal inspirací pro filmovou postavu.
Lesník měl synovce, který po vojně odmítl pokračovat v práci v lese a našel si zaměstnání ve vinárně. Pro svého strýce tím přestal být člověkem, kterého chtěl znát. Pohl si tento příběh zapamatoval jako příklad až extrémní oddanosti profesi a přírodě. Film tak stojí na poměrně zajímavém kontrastu. Vašek je městský kluk, který si k přírodě teprve hledá cestu, zatímco jeho děda ji považuje za samozřejmou součást života. Jejich vztah se postupně mění a právě to dává celé trilogii větší hloubku, než by se od jednoduchého dětského dobrodružství mohlo čekat.
Valach měl s režimem vlastní zkušenost
Herec Gustáv Valach navíc nebyl člověkem, který by měl s tehdejším režimem jednoduchý vztah. Silně věřící herec měl kvůli svému přesvědčení na konci 50. let zákaz umělecké činnosti. „Odmítal se vzdát své víry jenom proto, aby se někomu zalíbil,“ zavzpomínal jeho syn Gustá. Určitou dobu se tak musel živit manuální prací u bagru. „Jeho první výplata byla 453 korun, z čehož se nedalo vyžít. Naštěstí předtím dokončil český film Ztracenci, a tak jsme žili ještě z toho, co tam vydělal.“
Je proto trochu ironické, že právě on nakonec dostal jednu ze svých nejznámějších rolí v trilogii, která je dnes spojována především s pohodou, lesem a prázdninami. Za obsazením Valacha přitom stál i režisér Václav Gajer, který se po několikaletém zákazu mohl znovu vrátit k filmování.
Pod dozorem Pohraniční stráže
Velkou část kouzla filmu samozřejmě vytváří samotná Šumava. Natáčelo se v okolí Kvildy, Srní a na dalších místech. Známá roubenka, která ve filmu představuje Strakovu hájovnu, stojí v Srní. Dnes je spojována s takzvanou Klostermannovou chalupou, přestože podle údajů o filmových lokacích nejde o skutečný dům spojený se spisovatelem Karlem Klostermannem.
Tomáš Holý a Gustáv Valach ve snímku Pod jezevší skalou
Filmaři se navíc pohybovali v krajině, která byla v době natáčení výrazně kontrolovaná. Kvilda a její okolí ležely nedaleko státní hranice a natáčení v hraničním pásmu proto nebylo otázkou běžného filmového povolení. Na zajištění filmování se podíleli také příslušníci Pohraniční stráže, kteří štáb doprovázeli a zajišťovali jeho pohyb v terénu. Šlo o technickou pomoc, zásobování i doprovod filmových pracovníků.
Na obrazovce přitom nic z této atmosféry téměř není vidět. Divák sleduje les, zvířata, dřevěnou hájenku a kluka, který běhá po Šumavě. Za kamerou však pracoval štáb v prostředí, kde bylo nutné respektovat pravidla hraničního pásma.
Z jednoho filmu nakonec vznikla trilogie
Zajímavé je také to, že původně vůbec nemusela vzniknout celá trilogie. Pod Jezevčí skálou měl být samostatný film. Po jeho úspěchu, mimo jiné u německých diváků, však přišla objednávka na pokračování a z projektu se postupně stala trojice filmů, kterou uzavřel snímek Za trnkovým keřem. Na pytlácké stezce tak dnes funguje nejen jako pokračování příběhu malého Vaška. Je také dokumentem o podobě Šumavy na konci 70. let a ukázkou toho, jak silnou osobností byl Tomáš Holý už jako dítě.
Každopádně spojení Holého přirozenosti, Valachovy autority a skutečné šumavské krajiny je tím, co z filmu udělalo jeden z těch dětských snímků, k nimž se diváci vracejí i po desítkách let.
Zdroje:
