Článek
Život se s ní nikdy moc nepáral. Její otec rodinu opustil, když jí byly tři roky. Maminka tak zůstala sama na ni i pětiletého brášku. Klára k ní vždycky vzhlížela, protože i když se musela pořádně otáčet, aby je uživila, své potomky nikdy nezanedbávala. „Byla jsem jí vděčná, že mě dobře vychovala. Mohlo to dopadnou úplně jinak,“ vzpomínala sympatická plavovláska. K otci si však nikdy nevytvořila, byť ten se později snažil. A zřejmě i proto se Klára ve svých vztazích s muži spíš plácala. A když už si myslela, že našla toho pravého, dopadlo to špatně.
Konečně našla pořádného chlapa
Na charismatického Mirka narazila jen pár týdnů po rozchodu s předchozím partnerem. Neplánovala, že si s ním něco začne. Také se to nestalo hned, o tři roky starší chlapík ji ale postupně okouzlil. Choval se totiž naprosto jinak, než byla do té doby zvyklá. „Zajímal se o mé pocity, chtěl si povídat, řešit, jak mi je. Byla jsem jak ve snu, žádného chlapa tohle nikdy nezajímalo,“ usmívala se Klára. Přesto nechtěla do ničeho skákat po hlavě, několik měsíců si držela odstup, s Mirkem sice chodila na večeře či na vycházky, nic víc ale nebylo.
Brala to tak trochu také jako test. Pokud mu šlo jen o to dostat ji do postele, brzy to vzdá. To se ale nedělo. Byl její oporou a tak nějak nakonec vyplynulo to, že spolu začali chodit. „Konečně jsem měla chlapa, kterého jsem ráda brala do společnosti a nemusela jsem se děsit, že se opije a něco provede. Zkrátka jsem si žila vlastní pohádku.“ Kdyby jí v té době někdo řekl, že jí Mirek ošklivě ublíží, klepala by si na čelo. Viděla v něm muže, kterého do té doby nepoznala a který jí dokázal, že i opačné pohlaví může být fajn.
Přišlo kruté probuzení ze sna
Chodili spolu skoro dva roky. Po této době se k sobě nastěhovali. Byla to však v podstatě jen formalita. Prostě jen „pustili“ jeden byt, stejně žili buď u ní, nebo u něj. „Bylo to logické řešení. I proto, že platit dva byty v Praze je nesmysl. Nakonec jsme se dohodli, že si najdeme úplně nový byt, větší, která uspokojí všechny naše potřeby,“ vysvětlovala Klára. Ona si přála vlastí šatnu, Mirek zase potřeboval pracovnu, protože často pracoval z domova. Bez problémů se dohodli a pak našli své vysněné bydlení v okrajové části hlavního města. Byl tam klid, na metro to však bylo zhruba šest minut pěšky. Takže ideální varianta.
Nikoho nepřekvapilo, že když uběhl další rok, tak se partneři vzali. Měli malou, ale moc hezkou veselku. Klára si malovala skvělou budoucnost, těšila se na děti, které oba chtěli. Jenže necelých šest měsíců po svatbě přišlo kruté vystřízlivění ze sna. „Odjela jsem na prodloužený víkend s kamarádkou. Jenže nás zradilo počasí, takže jsme se vraceli místo v neděli už v sobotu po snídani. Domů jsem nic nehlásila, chtěla jsem Mirka překvapit a udělat nám pěkné chvilky ve dvou. Byla to pěkná blbost.“
Nevěděla, jak reagovat
Už mezi dveřmi jí bylo jasné, že je něco špatně. Dámské boty u botníku, tak to rozhodně mít nemělo. Klára si to namířila rovnou do ložnice, kde ležel její manžel a a nějaká blondýna. „Oba byli nazí. Koukali směrem ke dveřím, takže bylo jasné, že mě slyšeli. Ale neudělali nic, jen se k sobě přitiskli.“ Jestli Klára čekala, že začnou něco blekotat a snažit najít zdůvodnění, spletla se. „Ta jeho kráska se na mě podívala a řekla, že vypadám fakt dobře a že měl Mirek pravdu. A on se na mě usmál a nabídl mi, ať se k nim přidám a nedělám z toho vědu.“
Klára chvíli nechápala. Absolutně netušila, jak na něco takového zareagovat. Nakonec se zmohla jen na pár sprostých slov a útěk. „Nevím, nešlo mi přemýšlet, měla jsem prostě zatmění. Každopádně jestli měli pocit, že si budeme hrát na spokojený milostný trojúhelník, tak se přepočítali. Na tohle já nikdy nebyla. Požádala jsem o rozvod. Zase jsem se přesvědčila o tom, jací chlapi jsou.“
