Článek
Když se Denisa a Simon brali, žili spolu v té době už šest let. Znali se, věděli, co mají jeden od druhého očekávat. Veselku měli pěknou, ale bylo z ní cítit, že je to tak trochu „z povinnosti“. Ze všech stran jim lidé připomínali, že by se už konečně měli vzít a založit rodinu. Přátelé, rodina, všichni do nich „hučeli“. Tak to tedy udělali. Ne, že by ke své lásce potřebovali nějaký papír. „Chtěli jsme mít klid. Bylo nám jedno, jestli jsme svoji nebo ne. Věděli jsme, že se máme rádi, to nám stačilo,“ vzpomínala sympatická brunetka.
Další radost - miminko!
Přesto si svatbu moc užili. Pojali ji jako jeden velký mejdan, na který pozvou kamarády. Přesně to se také stalo, takže byli nakonec všichni spokojeni. Novomanželé, že mají za sebou skvělý víkend. A jejich rodiče, že se konečně dočkali a jejich děti jsou v oficiálním svazku. Denisa se Simonem ale jinak žili stále po svém. Tak, jak byli zvyklí, jak jim to vyhovovalo. „Nezměnilo se prakticky nic. Neměli jsme důvod něco měnit. Vztah nám fungoval, na miminku jsme pracovali. Svatba v tom nehrála roli.“
Denisa pár měsíců od veselky opravdu otěhotněla. Opět zavládla všeobecná radost. Mladí rodiče se připravovali na příchod potomka zodpovědně. Denisa sice tušila od kamarádek i z literatury, že může přijít celá řada problémů, které se nedají předpovědět. Přesto věřila, že za pomoci manžela všechno zvládne. „Simon byl skvělý. Pomáhal mi, zajímal se o vše. Vůbec jsem neměla strach, že by se stalo něco, co by nás snad rozdělilo,“ vysvětlovala Denisa. Jenže komplikace přišly, malá Karolínka byla v některých ohledech netradiční děťátko.
Měla toho nad hlavu
Už to, že Denisa rodila dvanáct hodin, ji nijak na pohodě nepřidalo. Ale holčička byla zdravá, takže se rychle zotavovala. „Jestli vám někdy někdo bude říkat, že na prdíky trpí jen kluci, tak mu dejte záhlavec. Karolínka v „tom“ jela ve velkém, bylo to peklo,“ uvedla Denisa. V podstatě od prvního dne, co s dcerkou přišla domů, se musela pořádně ohánět. Malá nechtěla spinkat, pořád ji bolelo bříško. „Dřepovaly jsme. Ve dne v noci jsem s ní v náručí dělala dřepy. To byla jediná možnost, jak z ní prdy dostat. Někdy to trvalo hodinu, někdy pět, sedm…“
Její manžel se sice snažil být k ruce, někdy ale prostě odpadl. Což si Denisa nemohla dovolit, logicky. Přesto by vše zvládla, byť spánek byl pro ni pomalu zapovězený. Jednoho dnes se však ve dveřích objevila její tchyně. Nikdo ji nepozval. „Měla tašku a kufr. Řekla, že se k nám na pár týdnů stěhuje a prostě se nahrnula dovnitř. Prý bude pomáhat.“ Denise to nejprve nepřišlo jako špatný nápad, brzy ale začala litovat.
Neomluvil se, matku domů neposlal
Manželova maminka totiž novopečenou maminku neustále poučovala. Radila jí, jak má dělat to či ono. „Byla jsem už alergická na větu ,když byl Simonek malý, tak jsem to dělala tak a tak'. Hrozně mě s tím vytáčela, měla jsem nervy na pochodu,“ smutnila Denisa. Bohužel její manžel se v té době ukázal jako mamánek. Místo, aby maminku vypoklonkoval, stál při ní. A začal se navážet do manželky, že dělá věci jinak, než jí radí zkušenější žena apod.
Denisa věděla, že je to cesta do pekel. S manželem se skoro nehádali, teď byly ale hádky na denním pořádku. A když ji Simon začala srovnávat s matkou, v jeho manželce bouchly saze. „Vycházela jsem z toho jako největší zločinec. Na to jsem prostě neměla kapacity. Sbalila jsem si věci a odjela i s malou k našim. Po manželovi jsem chtěla, aby se mi omluvil a mámu poslal pryč. Neudělal to. Tak jsem mu řekla, že se chci rozvést. Nevím, co do něj matka nahustila. Ale souhlasil. Byla jsem v šoku, ale akceptovala jsem to. Malou dnes vídá, na všem jsme se dohodli. Ale manželé už nejsme.“
Zdroj: autorský článek
