Hlavní obsah
Lidé a společnost

Otec mi ublížil, poprvé v mých devíti, říká Iva (20). Už ho nechci vidět

Foto: Pixabay

Ještě dnes se jí vybavují nepěkné vzpomínky.

Matka o ni od narození nejevila zájem, vychovával ji jen otec. Nějakou dobu si myslela, že je to normální. A vlastně byla spokojená, i když přišly chvíle, které by nejraději vymazala z hlavy.

Článek

Neměla zrovna ideální dětství. Její matka od rodiny utekla, když bylo malé Ivě osm měsíců. „Asi to nezvládla, nevím. Táta mi později říkal, ať se raději neptám s tím, že jestli chci, pomůže mi ji najít. Ale nikdy jsem nechtěla, netoužila jsem vidět někoho, kdo mě nechal,vzpomíná dnes dvacetiletá slečna.

S otcem měla nejprve velmi dobrý vztah, sama říká, že pro ni dělal všechno na světě. Jenže se to zlomilo, když si našel partnerku. „Ona byla fajn. Jenže logicky chtěla i něco jiného, než se starat o dítě. A když už, tak si do budoucna pořídit vlastní. Nejhorší však bylo, že neměla ráda zvířata.“

Psa mi vzal kvůli přítelkyni

Pro Ivu přitom byla zvířata středobodem, únikem od reality. Sama měla několikaměsíční štěně, které dostala k devátým narozeninám, když otcova nová partnerka poprvé přišla. „Po půl hodině bylo jasné, že to nepůjde. Kýchala, i když podle mě nemusela a snažila se všemožně upozornit na to, jak je pejsek hrozný, že ho nestrpí apod. Byla jsem ale v klidu, nevěřila jsem, že by z Bobíkem něco udělala.“

Uběhlo několik týdnů, když za ní táta přišel s tím, že jí musí něco říct. „Řekl mi, že už jsem velká holka a že bude upřímný. A pak na mě vychrlil, že musí dát Bobíka pryč, protože se Karlička jeho přítomnost nepřeje. Bylo to jako rána mečem do srdce, nechápala jsem, co se děje, točila se mi hlava, chtělo se mi zvracet.“

Její táta přitom věděl, jak malého jezevčíka miluje. Přesto se nijak nerozpakoval a na sílu jí ho vzal. „Odvezl ho do útulku, tedy tvrdil to. Nevím, jaká byla pravda. Mě bylo devět let, hrozně moc mi ublížil. Přísahala jsem, že mu nikdy neodpustím.“

Mám problémy chodit na rande

Její život se změnil, z veselé dívenky bylo chodící neštěstí. „Babička mu tenkrát hrozně vynadala. On si z toho ale nic nedělal. Postupem času přišly další věci, které jsem musela přetrpět na úkor jeho partnerky. Třeba se dělit o pokoj s jejím synem. Nebo jsem musela chodit nakupovat, prát, uklízet. To vše v době, kdy jsem si měla hrát a užívat si dětství. Moc mi to ublížilo i směrem do budoucna.“

Když si to Iva promítá zpětně, přiznává, že jí vztah s otcem svým způsobem narušuje současné vztahy s muži. „Ne, že bych byla nějak zkušená, to vůbec. Ale vždy, když jdu na rande, tak se bojím, aby se z něj nevyklubal druhý táta. Nechci takového sebestředného zmetka.“

Paradoxně její táta se po letech s Karlou rozešel. Možná si i uvědomil, jak se choval a dceru několikrát žádal o odpuštění. Nechci ho už nikdy vidět. Ať si dělá, co se mu zlíbí, já se také zařídím po svém.“

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz