Článek
Jiří Holý patřil k hercům, které si člověk zapamatuje okamžitě. Výrazný hlas, přísný pohled a přirozená autorita z něj často dělaly ideálního představitele záporných postav. Mnozí si ho dodnes vybaví hlavně jako krále z pohádky Zlatovláska, kde si zahrál po boku Petra Štěpánka a Jorgy Kotrbové. Ve skutečnosti měl ale jeho život mnohem blíž k umění než k pohádkovým intrikám. Zlý král, který nakonec zemře kvůli své nenasytné touze po věčném životě, byl jednou z jeho nejvýraznějších rolí.
Měl se stát malířem, miloval sport
Rodák z Ružomberku se původně viděl spíš s tužkou a štětcem v ruce než na jevišti. Studoval grafiku a malbu na pražské UMPRUM a dlouho to vypadalo, že se vydá výtvarnou cestou. Do plánů mu ale zasáhla válka a uzavření vysokých škol. Právě tehdy se dostal k ochotnickému divadlu a herectví nakonec převážilo.
Postupně prošel několika scénami a začal se objevovat i před kamerou. Diváci ho mohli znát ze seriálu Třicet případů majora Zemana nebo filmu Král Šumavy. Vedle herectví se výrazně prosadil také v dabingu. Jeho hluboký, lehce drsný hlas byl natolik charakteristický, že za dabing získal i cenu Františka Filipovského.
Přestože na obrazovce často působil nekompromisně, v soukromí byl známý jako kultivovaný člověk se smyslem pro humor a láskou ke sportu. V mládí se věnoval basketbalu, volejbalu i hokeji a podle kolegů měl energii, kterou mu mohli závidět i mladší herci.
Viděl věci mezi nebem a zemí
O to větší šok přišel v polovině 90. let. Během návratu z dovolené ve Francii ho náhle přepadly silné bolesti břicha. „Myslel jsem, že je to důsledek změny prostředí nebo maximálně zánět slepého střeva. Nakonec jsem přece jen šel hned druhý den na vyšetření a nastaly manévry. Měl jsem zdvojenou výduť aorty,“ vzpomínal. Musel okamžitě na operaci. Během zákroku se ale objevily komplikace a Holý se na krátkou dobu ocitl mezi životem a smrtí. Doslova.
Na svůj zážitek pak otevřeně vzpomínal. Popsal, že se před ním objevil obraz rybáře s loďkou, který znal z dětství. „Takový, jaký dostal můj táta od kamaráda herce už někdy ve třicátých letech. Visel mi doma. Teď jsem v tom obrazu ale byl a něco mě nutilo, abych do té loďky skočil. Jenže jsem byl nějaký nehmotný, bez kostí. Loďka projela, ale proud vody byl hustý a nedovolil, abych se potopil. Voda se vůbec nehnula, byla mrtvá. Pak jsem uviděl bílou zář, z níž jsem cítil nekonečné blaho. Říkal jsem si, že pokud je toto smrt, tak se ničeho nebojím,“ tvrdil, když popisoval neuvěřitelné detaily.
Nutno říct, že podobné zkušenosti popisují i lidé po klinické smrti po celém světě. Lékaři je vysvětlují různě. Od reakcí mozku v extrémní situaci až po psychologické mechanismy spojené s vědomím. „Mnoho lidí si myslelo, že byl mozek po klinické smrti neaktivní nebo málo aktivní. Ukázalo se ale, že to tak není,“ uvedl například neurolog Jimo Borjigin z Michiganské univerzity. Holý ale svůj zážitek nikdy nezlehčoval a mluvil o něm jako o něčem, co v něm zůstalo už napořád.
O 11 let později už ho nezachránili
Tehdy mu ještě lékaři dokázali pomoci a vrátili ho zpět do života. O jedenáct let později však už takové štěstí neměl. Jiří Holý zemřel v roce 2009 ve věku 86 let. „Pracovně jsme se potkali mnohokrát, nejen před kamerou, ale také v dabingu nebo v rozhlase. Byl to moc milý a fajn člověk, úplně jiná osobnost, než jaké obvykle hrával. Vzpomínám na něj velmi rád, byl to velký profesionál, každé setkání s ním bylo obohacující,“ vzpomínal jeho kolega ze Zlatovlásky, herec Petr Štěpánek.
Holy dodnes patří mezi herce, jejichž hlas i tvář si české publikum okamžitě vybaví. A možná právě jeho otevřené vyprávění o klinické smrti ukázalo divákům úplně jinou stránku muže, kterého měli zafixovaného hlavně jako filmového padoucha.
Zdroje: autorský článek s využitím
