Článek
Když se řekne major Kalaš, většině diváků se vybaví klidný, přemýšlivý kriminalista v podání Rudolfa Hrušínského. Ve filmu Po stopách krve z roku 1969 se však ocitá u jednoho z nejděsivějších případů celé série. Tentokrát navíc bez svého tradičního parťáka kapitána Vargy. Výsledkem je kriminálka, která ani po více než půl století neztratila nic ze své tísnivé atmosféry.
Skutečný případ, který inspiroval celý film
Scénář Petra Schulhoffa nevznikl jen z fantazie. Opíral se o skutečný případ promítače Jaroslava Papeže, který v roce 1966 v pražském kině Metro zavraždil jedenáctiletého chlapce. Pachatel dítě pod záminkou promítání nepřístupného filmu vylákal do promítací kabiny, kde ho sexuálně napadl a následně usmrtil.
Případ šokoval nejen brutalitou, ale i okolnostmi činu. Během vraždy se totiž přetrhl filmový pás a promítač musel na chvíli přerušit své jednání, aby promítání znovu spustil. Nic netušící diváci v sále mezitím netrpělivě čekali na pokračování filmu. Tělo chlapce pak ukryl pod podlahou promítací kabiny. Policie vraha dopadla během několika dnů a soud ho odsoudil k trestu smrti. Odborným poradcem při vzniku filmu byl kriminalista Karel Kalivoda, který se na vyšetřování skutečného případu podílel.
Hrušínský znovu dokázal, proč patřil mezi nejlepší
Major Kalaš je jednou z nejslavnějších rolí Rudolfa Hrušínského. Herec nepotřeboval okázalá gesta ani zvýšený hlas. Stačil mu klidný projev, pečlivě vystavěné dialogy a nenápadná autorita, díky nimž působí jeho kriminalista uvěřitelně dodnes. Po stopách krve je už třetím filmem série, která začala snímkem Strach a pokračovala filmem Vrah skrývá tvář. Na závěrečný díl Diagnóza smrti si diváci museli počkat až do roku 1979.
Na natáčení později vzpomínal herec Vladimír Kudla, představitel kočího Vavrocha. Popsal, že Hrušínský dával přednost tomu, aby se scény podařily napoprvé. „Nejraději jel na první dobrou, aby mu pak zbyl čas na partičku karet, které mastil s maskérem a s produkčním,“ usmíval se. Podle Kudly si Hrušínský před společnými scénami mladší kolegy vždy stranou připravil, prošel s nimi dialog a snažil se minimalizovat riziko, že se bude muset záběr opakovat. Byla to kombinace profesionality i jeho známé záliby v karetních partiích.
Režisér nechtěl známého herce
Velkou pozornost věnoval Petr Schulhoff také obsazení pachatele. Záměrně se vyhnul tehdy populárním tvářím. Chtěl, aby vrah působil jako obyčejný člověk, kterého by si nikdo nevšiml. Volba padla na tehdejšího studenta DAMU Luďka Nešlehu. Přestože šlo o jednu z jeho prvních výrazných filmových rolí, vytvořil mimořádně přesvědčivou postavu tichého a nenápadného mladíka, jehož skutečná povaha se odhaluje až postupně. Ve filmu mu sekunduje slovenský herec Michal Kožuch jako jeho otec. I díky méně okoukanému obsazení působí snímek mimořádně civilně a realisticky.
Velká část exteriérů vznikala v okolí Dubé, Jestřebí, Medonos, Mšena nebo na Skautské skále u České Lípy. Pražské scény se natáčely například na Smíchově, kde dnes některé filmové lokace už vůbec neexistují. Reálné prostředí bez studiových kulis výrazně přispělo k autentickému dojmu, který patří k největším přednostem filmu.
Ani klasika se nevyhnula drobné chybě
Pozorní diváci si po letech všimli i jedné filmové nepřesnosti. Ve scéně, kdy hostinská Vlasta v podání Hany Brejchové přináší majoru Kalašovi pivo, má sklenice v jednom záběru vysokou pěnu. Po střihu je však okamžitě pryč.
Jde o klasickou chybu kontinuity, která se objevuje i ve slavných zahraničních filmech. Na kvalitě snímku Po stopách krve ale nic nemění. Dodnes patří mezi nejlépe hodnocené české kriminálky a mnozí filmoví fanoušci ji považují za vrchol tvorby Petra Schulhoffa.
Zdroje: autorský článek s využitím
