Článek
Bez pohádek si české Vánoce umí představit málokdo. Mezi novější tituly, které si během let vybudovaly pevné místo v televizním programu, patří i Tři bratři režiséra Jana Svěráka. Hudební pohádka z roku 2014 propojuje příběhy Šípkové Růženky, Červené karkulky a Dvanácti měsíčků, a zároveň staví na písních autorské dvojice Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř. Film dodnes patří mezi oblíbené rodinné tituly. Při sledování barevného a bezstarostného světa tří bratrů člověka ani nenapadne, kolik kuriózních momentů se během natáčení odehrálo mimo kameru. A některé z nich jsou možná zajímavější než samotný děj.
Růženka přivedla náhoda
Jednou z nejzajímavějších kapitol filmu je obsazení role Růženky. Kateřina Kosová se totiž k projektu nedostala přes hereckou agenturu ani dlouhé konkurzy. Podle Jana Svěráka sehrála roli náhoda, respektive návštěva na jeho chalupě, kam si zavolal instalatéra kvůli drobné nehodě. „Ucpal se mi na chalupě odpad a přišel mi to opravit Katčin strýc. Vzal Katku s sebou a ona projevila přání dělat cokoli u filmu, třeba i nosit bedny,“ vzpomínal s úsměvem.
Nakonec dostala pozvánku na casting a po několika kolech výběru získala jednu z hlavních ženských rolí. Ve filmu působí přirozeně a přesvědčivě, přesto se našla jedna výjimka. Zatímco většina herců si své hudební party nazpívala sama, hlas Růženky patří zpěvačce Alžbětě Bartošové.
Zdeněk Piškula měl co dělat, aby natáčení ustál
Zdeněk Piškula zažil na place horké chvíle
Pro Vojtěcha Dyka a Tomáše Kluse šlo o další velký filmový projekt. Tehdy šestnáctiletý Zdeněk Piškula však vstupoval do profesionálního natáčení prakticky bez větších zkušeností. A některé scény pro něj byly doslova bolestivé. Největší adrenalin zažil při natáčení sekvence s mechanickým jelenem. „Jeho paroží se mi zapíchlo mezi nohy, dost jsem se vyděsil a celý štáb taky ani nedutal. Naštěstí se mi ale nic nestalo, ale bylo to o centimetry,“ říkal herec.
Nervy pracovaly také při jezdeckých scénách. Piškula měl tehdy za sebou jen krátký výcvik. „Těsně u zámku, kam jsme měli přijíždět, byl asi kilometrový sráz a všichni se báli, aby se nám nesplašili koně a neskočili s námi dolů. Tuto scénu jsme opakovali asi třikrát a sám jsem byl rád, když jsme dotočili. Nebyl to příjemný pocit, když víte, že zvíře neumíte ovládat.“ Dnes už se na celé natáčení dívá s nadhledem. Ostatně právě Tři bratři mu otevřeli dveře k dalším filmovým a televizním projektům.
Některé věci jsou jinak, než vypadají
Filmové triky bývají otázkou rozpočtu. A právě to se ukázalo i u vlka z příběhu o Karkulce. Tvůrci původně zvažovali kompletně digitální postavu, jenže náklady by byly astronomické. Nakonec vznikla velká loutka ovládaná člověkem a počítačově byly doplněny pouze oči. Inspirací se navíc stal pes režiséra Jana Svěráka.
Podobných kompromisů bylo více. Rozpočet filmu se pohyboval kolem 42 milionů korun, což na českou pohádku nebyla malá částka, ale na rozsáhlejší digitální efekty by ani tak nestačila. Jedním z nejkrásnějších obrazů filmu je zámek Šípkové Růženky. Diváci vidí ikonickou Hlubokou nad Vltavou, jenže realita byla trochu jiná.
Kvůli vysokým nákladům filmaři využili slavný zámek především pro exteriéry a interiérové scény přesunuli do zámku Žleby. Výsledný efekt je natolik přesvědčivý, že si většina diváků rozdílu vůbec nevšimne. Za zmínku stojí i další technické detaily. Jen pro vytvoření zarostlého růžového království spotřeboval štáb tisíce metrů drátů, které představovaly šlahouny růží.
Když improvizace zůstane
Ne všechny momenty vznikly podle scénáře. Malá Lucie Maria Šťouračová, představitelka Karkulky, při jedné scéně spontánně zamávala myslivci a rozloučila se moderním „Čau!“. Původně šlo o neplánovanou improvizaci, která se do pohádkového světa příliš nehodila. Nakonec ale ve filmu zůstala. Podobně nápadité bylo i obsazení Jiřího Lábuse do role Báby z mokřin. Tvůrci tím vědomě navázali na tradici pohádky Mrazík, kde slavnou Babu Jagu rovněž ztvárnil muž.
Jedním z důvodů, proč film nestárne tak rychle jako některé jiné televizní pohádky, je obsazení. Vedle trojice Tomáš Klus, Vojtěch Dyk a Zdeněk Piškula se ve filmu objevili Oldřich Kaiser, Gabriela Míčová, Jiří Lábus, Ivana Chýlková, David Matásek, Zuzana Norisová nebo Jitka Čvančarová.
Zajímavé je, že v době premiéry byli Klus i Dyk na vrcholu své hudební popularity. Film tak spojil známé herce s výraznými muzikanty, což se promítlo i do hudební stránky projektu. Právě písně jsou ostatně jedním z hlavních důvodů, proč si snímek drží popularitu i po více než deseti letech.
Nouzové řešení, které vyšlo
Jan Svěrák později přiznal, že Tři bratři nevznikli jako vysněný projekt. Režisér se tehdy snažil rozjet ambiciózní anglicky mluvený film Henderson, král deště, jehož realizace se opakovaně odkládala. Místo čekání proto sáhl po scénáři svého otce. „Pohádka Tři bratři a Po strništi bos jsou z radosti udělané, ale prostě nouzovky. Vrhl jsem se do nich, když mi pořád nevycházel ten můj anglicky mluvený film.“
Z dnešního pohledu to byla šťastná náhoda. Z projektu, který měl původně vyplnit tvůrčí pauzu, vznikala pohádka jen několik měsíců. Nakonec ale nabídla přesně to, co od české rodinné klasiky očekáváme, tedy chytlavé písničky, známé herce, humor a příběhy, ke kterým se diváci rádi vracejí.
Zdroje: autorský článek s využitím
