Článek
Byla zamilovaná, vznášela se na svém obláčku štěstí a neřešila, co si kdo myslí. Eva chodila s klukem, který k ní byl pozorný a zajímal se o to, co dělá. To jí stačilo, protože její předchozí vztahy končily naprostým fiaskem. Nedbala tedy na to, že ji některé kamarádky před Pavlem varují. Podle nich myslel jen na sebe většina toho, co dělal, byla jen póza k tomu, aby dosáhl svého cíle. V tomto případě byla cílem pohledná brunetka. Ona ale nevěřila, nechtěla si kazit iluze. Nakonec se však přesvědčila, že lidé kolem ní měli pravdu.
Plánovali budoucnost, dopadlo to ale jinak
S Pavlem měla hodně zájmů. Je pravda, že se spolu nikdy nenudili. Což ale mohlo být i tím, že zatím společně nebydleli, vídali se, když měli čas. Nutno říct, že v poslední době to bylo celkem intenzivní. „Byla jsem zamilovaná až po uši. Věřila jsem, že on také. Alespoň to tvrdil. Plánovali jsme společnou budoucnost, chtěli jsme se jednou vzít a mít děti. Všechno ale dopadlo úplně jinak,“ usmívala se smutně pohledná brunetka. Možná by nikdy nezjistila o svém partnerovi nepříjemnou pravdu, pokud by tehdy netrvala na tom, aby si vyrazili do jednoho podniku v centru Prahy. Není žádné tajemství, že v metropoli se dá v noci narazit na nejrůznější individua.
Naštěstí pro Evu je třeba říct, že tenkrát nepotkali žádné násilníky. Což tedy v první chvíli samozřejmě nevěděli. Šlo o partičku opilých mladíků, kteří nechtěli nikomu ublížit. Jenže se tvářili jako největší drsňáci, což pro partnera mladé slečny znamenalo, že by bylo lepší vzít nohy na ramena. „Já nikdy nechtěla žádné hrdinu, nebo rváče. Těch jsou plné hřbitovy. Ale očekávala bych, že když hrozí potencionální nebezpečí, tak se za mě můj kluk postaví. Nebo alespoň bude krýt náš společný ústup ze scény.“
Zmizel jako pára nad hrncem
Nicméně pojďme to vzít od začátku. Když kolem jedné ráno vyšli z baru, rozhodli se, že půjdou pěšky na Václavák, kde si buď vezmou taxíka, nebo pojedou noční tramvají. Zhruba v půlce cesty je zastavilo několik mladíků. Nejprve chtěli oheň, pak začali mít poznámky o Evě. „Opilecká klasika. Halekali, že jsem hezká, že bych stála za hřích apod. Dobrý, chápu. Ale po pár minutách jsem toho měla dost a požádala jsem Pavla, jestli bychom mohli jít. Jenže když jsem se na něj otočila, on tam nebyl. Ani nevím, kdy zmizel, prostě se vypařil. Nechal mě tam samotnou.“ Dokonce i mladíci koukali trochu zmateně.
Začali tvrdit, že vůbec netušili, že k sobě patří. Podle nich se její „ochránce“ vytratil hned při prvních větách. „Prý si mysleli, že to je někdo, kdo jen jde náhodou kolem mě. Nespojili si ho se mnou. Tak rychle vzal do zaječích, hrdina.“ Pro Evu to byl šok. Uvědomovala si, že se ocitla ve velkém nebezpečí. Kdyby si ti kluci dodali odvahu, mohli ji klidně zatáhnout do nějakého tmavého průchodu. Okrást, nebo ještě něco horšího. „Mohli dělat prakticky cokoli. Nikdo zrovna nebyl poblíž. A i kdyby, tak by si řekl, že jsme opilí všichni a prostě blbneme.“
Proklínala se za to, že neposlouchala
Mladá slečna byla naštěstí zvyklá jednat s lidmi, často pracovala jako hosteska, kde si užívala nejrůznějších narážek až dost. Takže se naučila reagovat a „pracovat“ s chlapy pod vlivem alkoholu. „Vyvázla jsem z toho poměrně snadno. Dala jsem jim číslo s tím, aby se ozvali. Samozřejmě bylo falešné. Normálně jsme se pak rozloučila a odešla.“ Uvnitř byla ale Eva rozčílená, jako už dlouho ne. Proklínala Pavla a rozhodla se, že vztah ukončí.
Nechtěla být s někým, kdo ji nechá takto na holičkách. „Vzpomněla jsem si na ta varování, že myslí jen na sebe, že je sólista. Nadávala jsem si, jak hloupá jsem byla. Sedla jsem do taxíku a napsala mu zprávu, že s ním končím. Víc si ode mě nezasloužil.“ Pavel se zpět neozval. Když ho potkala asi za dva měsíce na jedné akci, vůbec se k ní neměl. Jakoby se neznali.
