Článek
Budoucí „Komedie století“, tedy snímek S tebou mě baví svět, však neměl jednoduchý „příchod na svět“. V té době už měla Marie Poledňáková za sebou celou řadu úspěchů. Dalo se tak předpokládat, že ji v televizi přijmou s otevřenou náručí. Opak byl však pravdou. Vyhodili ji s tím, že nejsou peníze, maximálně mohla film natočit na materiál, který se používal pro domácí videa.
Sebrala tedy odvahu a šla na Barrandov. Tam sice nikoho neznala, ale dobře si uvědomovala, jak moc se lidé z televize a od filmů nesnášejí. Tento krok vyšel dokonale. Nakonec natočila kousek, který se stal legendárním a dodnes baví generace diváků. Poledňákové na Barrandově zůstala a díky tomu vznikly snímky jako Dva lidi v Zoo a další. Její cesta na pomyslný vrchol však nebyla vůbec jednoduchá.
Jak komunisté „vytvořily“ legendu
Chtěla studovat matematiku a chemii, to jí ale komunisté nedovolili. Značná část její rodiny totiž po převratu v roce 1948 emigrovala, což jí samozřejmě velmi pošramotilo kádrový profil. Soudruzi ji nechali absolvovat gymnázium, pak ale přišel konec, se školou se musela rozloučit. „Když jsem se dozvěděla, že nedostanu doporučení, šla jsem do ředitelny a bulela jsem jako želva,“ přiznala o mnoho let později. Její paní ředitelka tehdy řekla větu, kterou si Poledňáková hodně často připomínala: „Nebreč, možná půjdeš jinou cestou a budeš šťastnější.“
Nejprve to tak rozhodně nevypadalo, protože kroky Poledňákové mířily do továrny na výrobu nádobí. Až o pár let později se díky šťastnému řízení osudu a přímluvě Jaroslava Dietla ocitla v České televizi coby asistentka režie. Deset let pracovala vedle více či méně úspěšných režisérů. V každém případě však šlo o obrovskou školu, ze které v další části své kariéry hodně těžila. A také dálkově vystudovala FAMU, práci scénáristky, po které toužila, se totiž nešlo věnovat bez diplomu.
Pro slavný film našla inspiraci doma
Zatímco její kariéry se slušně rozjížděla, v soukromém životě to zdaleka tak dobré nebylo. Manželství s publicistou Ivanem Poledňákem za moc nestálo a ona zůstala nakonec sama s osmiletým synem Petrem. Často byla na zhroucení, čemuž se není divit. Dopoledne přednášky, odpoledne práce, večer za synem a po telefonu ještě dodělávat pracovní resty. Moc toho nenaspala a aby snad vedle nějaký studentský život, o tom si mohla nechat jen zdát. S oblibou říkala, že vede opravdový život, ne ten, o kterém se mluví po hospodách.
Jedním z jejích scénářů byl ten k filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Pro inspiraci nemusela chodit daleko. Syn ji totiž neustále bombardoval dotazy, proč si neseženou nějakého tatínka. “ Já mu vysvětlovala, že všichni, co za něco stojí, jsou ženatí a mají vlastní děti a já nechci, aby od nich odcházeli, ale on vzal natruc můj zápisník s telefonními čísly a začal obvolávat jednoho po druhém. On by bral kohokoli,“ říkala Poledňáková. A vznikl příběh o svobodné matce, který stále okouzluje diváckou obec.
Snímek si Poledňáková sama režírovala, protože měla strach, že kdyby tuto práci přidělili nějakému muži, nemusel by mít pro hlavní hrdinku pochopení. A ještě jedno skvělé rozhodnutí udělala - do hlavní dětské role obsadila Tomáše Holého, o kterém pak na mezinárodního festivalu v Monte Carlu odborníci prohlásili, že je nejlepším dětským hercem od dob Shirley Temple. Mimochodem zlatou šošku, kterou tam tehdy získala, jí zabavil tehdejší ředitel Československé televize. Po jeho odvolání pak nenávratně zmizela.
Poslední velké představení
A postupem času mizela ze scény i sama Marie Poledňáková. Žena, která vždycky točila filmy pro lidi, se po revoluci podílela na vzniku společnosti FTV Premiéra (dnes Prima), která u nás jako první rozjela soukromé vysílání. Svůj podíl později prodala, později natočila snímek Jak se krotí krokodýli, pak ještě přišly filmy Líbáš jako Bůh a Líbáš jako ďábel. Hladina se pak nad její filmovou kariérou definitivně uzavřela. Bohužel ji také postihla mrtvice, což se na jejím zdraví negativně podepsalo. Občas se potkala s přáteli, později už ale nebylo možné ani to. Do uměleckého nebe odešla 8. listopadu 2022.
