Článek
Když se 5. listopadu 1983 objevil na obrazovkách Československé televize první díl seriálu Návštěvníci, diváci dostali něco, co v tehdejší domácí televizní tvorbě nemělo obdoby. Patnáctidílný sci-fi seriál režiséra Jindřicha Poláka a scenáristy Oty Hofmana nabídl futuristickou vizi roku 2484, cestování časem, speciální efekty, propracované kulisy i technické nápady, které působí překvapivě moderně i dnes. Seriál vznikal v koprodukci se západoněmeckými televizemi WDR a Bayerischer Rundfunk, což umožnilo výrazně vyšší rozpočet než u běžné televizní produkce tehdejšího Československa.
Nápad vznikl v tramvaji
Právě vysoké náklady byly jedním z důvodů, proč se o Návštěvnících často mluví jako o jednom z nejdražších seriálů socialistické éry. Tvůrci si totiž stanovili mimořádně ambiciózní cíl – ukázat budoucnost tak, aby působila uvěřitelně. To znamenalo postavit rozsáhlé dekorace, navrhnout futuristické kostýmy a vytvořit množství trikových scén, které byly na začátku osmdesátých let technologicky velmi náročné. Na výtvarné podobě seriálu se podílel pozdější držitel Oscara Theodor Pištěk, hudbu složil Karel Svoboda a mezi trikaři vynikal Boris Masný.
Základní myšlenka seriálu se zrodila díky zdánlivě obyčejné situaci. Scenárista Ota Hofman jednou cestoval tramvají, kde sledoval rozhovor matky s malým chlapcem. Když dítě nepřestávalo pokládat otázky, matka mu dala facku. Starší spolucestující ji okamžitě okřikl, protože podle něj mohla právě udeřit budoucího génia. Tato situace Hofmana zaujala natolik, že začal rozvíjet příběh o chlapci, který se jednou stane mimořádným vědcem, aniž by to jeho okolí tušilo. Z této myšlenky postupně vznikla postava Adama Bernaua a celý příběh Expedice Adam 84.
Sedmnáct měsíců natáčení
Samotné natáčení nebylo vůbec jednoduché. Podle dobových vzpomínek trvalo přibližně sedmnáct měsíců a provázela ho řada problémů. Přípravy na výrobu zabraly několik měsíců, během nichž vznikaly návrhy futuristických interiérů, Centrálního mozku lidstva i technologií budoucnosti. Tvůrci museli řešit technické limity tehdejší televizní techniky a často hledali originální postupy, jak dosáhnout efektů, které byly v zahraniční produkci běžné, ale v Československu téměř neexistovaly.
Velkou výzvou byly například scény z roku 2484. Dnes mohou působit úsměvně, ale ve své době představovaly vrchol televizní trikové práce. Tvůrci se snažili vytvořit svět bez válek, nemocí a peněz, kde lidstvo řídí Centrální mozek lidstva. Mnoho rekvizit a technologií bylo navrženo speciálně pro seriál a vznikaly doslova na zelené louce.
Pelhřimov jako Kamenice
Značná část seriálu se natáčela v Pelhřimově, který se proměnil ve fiktivní městečko Kamenice. Právě zde se odehrává většina děje v roce 1984, kam se výprava z budoucnosti vydává hledat školní sešity malého Adama Bernaua. Další lokace vznikaly například v Neveklově, Brandýse nad Labem nebo ve Vysokých Tatrách. Některé scény byly natáčeny také v zahraničí.
Zajímavostí je, že díky západoněmecké koprodukci mohli filmaři realizovat i záběry, které by jinak byly velmi obtížné nebo finančně nedostupné. To se týkalo například scén s delfíny nebo některých dotáček v zahraničí.
Patrasová musela na komunistický kobereček
Jedna z nejzajímavějších historek se váže k Dagmar Patrasové, představitelce Emilie. V době, kdy se měl štáb vydat do Německa na další natáčení, někdo oznámil tehdejším úřadům, že herečka údajně plánuje emigraci. V komunistickém Československu šlo o mimořádně závažné podezření. Patrasová proto musela podat vysvětlení na ÚV KSČ. Za herečku se tehdy postavil režisér Jindřich Polák, který se za ni zaručil. Celá záležitost nakonec skončila bez následků a natáčení mohlo pokračovat. Zajímavé je i to, že Patrasové roli původně získat neměla. Místo ní ji totiž měla dostat Zora Jandová.
Když se dnes řekne seriál Návštěvníci, vybaví se na první dobrou Patrasová, jiný herec, nebo…amarouny?j Jasně, že amarouny! Podivné želatinové kostky představovaly základní potravu obyvatel budoucnosti. Jejich autorem byl výtvarník Jan Švankmajer. Ve skutečnosti šlo o obarvenou želatinu, kterou bylo nutné dochutit octem, aby se vůbec dala konzumovat. Herci později přiznávali, že jim amarouny příliš nechutnaly a jejich pojídání před kamerou nebylo nijak příjemné. Přesto se právě tato rekvizita stala jedním ze symbolů celého seriálu.
Největší předabování v historii seriálu
Po dokončení seriálu nastal problém, který diváci dlouho netušili. Jedna z hlavních postav se původně jmenovala akademik Filip. Vdova po skutečném profesorovi stejného jména však podala žalobu, protože se domnívala, že seriál znevažuje památku jejího manžela. Tvůrci spor prohráli a museli postavu přejmenovat na Richarda. Znamenalo to dodatečné předabování celé řady scén, což představovalo obrovské množství práce a nákladů. Místy je změna dodnes slyšitelná.
Každopádně přesto, že seriál vznikl před více než čtyřiceti lety, některé nápady z Návštěvníků působí překvapivě aktuálně. Tvůrci si představovali videohovory, přenosné komunikační přístroje, interaktivní technologie nebo rozsáhlé využití počítačů. Samozřejmě ne všechno se vyplnilo přesně tak, jak si představovali, ale řada jejich vizí byla pozoruhodně blízko dnešní realitě.
Fenomén, který nestárne
Od premiéry uplynuly více než čtyři dekády, přesto patří Návštěvníci k nejčastěji reprízovaným československým seriálům. Pomohlo tomu silné obsazení v čele s Josefem Bláhou, Josefem Dvořákem, Jiřím Novotným, Dagmar Patrasovou či malým Viktorem Králem v roli Adama Bernaua. Výjimečná byla také kombinace humoru, sci-fi a rodinného dobrodružství, která funguje dodnes.
Návštěvníci nejsou jen nostalgickou vzpomínkou na televizní tvorbu osmdesátých let. Jsou důkazem, že i v podmínkách tehdejšího Československa bylo možné vytvořit projekt, který technicky i nápadově konkuroval zahraniční produkci. Přes všechny komplikace, zdržení, politické překážky a technické limity vzniklo dílo, které se nesmazatelně zapsalo do historie české a slovenské televizní tvorby.
Zdroje: autorský článek s využitím
