Článek
Když se řekne trilogie Slunce, seno, většině lidí okamžitě naskočí Hoštice, Škopková s fackou „herdek baby“ nebo věčně zmatený Venca. Zdeněk Troška tehdy trefil něco, co české komedii dlouho chybělo. Obyčejný venkov bez pozlátka, svérázné postavy a humor, který si nehrál na intelektuální disciplínu. Ve třetím díle poslal své hrdiny až do Itálie. Jenže za kulisami už to zdaleka nebyla taková pohoda jako na plátně.
Erotika, která vadila soudruhům
Slunce, seno, erotika vznikalo na přelomu režimů a tehdejším kulturním papalášům film příliš nevoněl. Vadil jim odvážnější humor i některé narážky, takže Troška narazil na problémy se schvalováním. O filmu se dokonce mluvilo jako o nevhodném a režisérovi měl hrozit několikaletý zákaz práce. Tím spíš, že problém měli už předchozí „jahody“. „Na schvalovačce u generálního ředitele Československého filmu jsem se nestačil divit, co jsem to za škůdce národa a republiky,“ vzpomínal Troška se smíchem.
Oficiální premiéra prakticky neproběhla a snímek se nejprve promítal jen velmi omezeně. Diváky to ale nezastavilo. Do kin si nakonec našly cestu statisíce lidí a z filmu se stal hit, který dnes běží v televizi skoro jako povinná součást českého léta. Snímek na tehdejší poměry vydělal velice slušných třináct milionů korun.
Zdeněk Troška na premiéře muzikálu Slunce, seno, jahody
Itálie? Jen tak trochu
Ačkoli film působí jako velká zahraniční výprava, realita byla mnohem skromnější. Produkce bojovala s rozpočtem a část „italských“ scén vznikala normálně v Česku. Například hotel, kde jsou filmoví rekreanti ubytovaní, nebyl žádný penzion u moře, ale pražský hotel Evropa na Václavském náměstí. Některé další exteriéry se natáčely ve Volyni nebo v okolí jižních Čech. Troška tehdy improvizoval, kde se dalo, a právě tahle lidová tvořivost dnes filmu dodává zvláštní kouzlo.
Jednou z největších komplikací byl zdravotní stav Miroslava Zounara, představitele předsedy JZD. Herec měl vážné zdravotní problémy, když prodělal infarkt, operaci srdce a dlouhodobě bojoval s cukrovkou. Cesta do zahraničí proto nepřipadala v úvahu. Troška ale nechtěl ikonickou postavu z filmu vyřadit.
Scény se Zounarem tak vznikaly odděleně v Česku a štáb je následně chytře propojil s materiálem z Itálie. Na výsledku to většina diváků prakticky nepoznala. „Jsem hrozně rád, že tam Zdeněk tátu nakonec dostal. A děkuju mu za to. Bylo to těžké, ale táta byl zase mezi svými a měl pocit, že je v partě,“ tvrdil hercův syn Martin Zounar.
Keliška a mořské příšery
Natáčení v Itálii si po svém užívala i Marie Švecová alias Keliška. Herečka údajně místní kuchyni vůbec nevěřila, a tak si přivezla vlastní zásoby jídla na několik dní dopředu. Když nakonec ochutnala mořské plody, nadšení se nekonalo. Bylo jí pak totiž tak špatně, že zmateně vyběhla z hotelu a bloudila po okolí. Zpátky ji prý přivezli až italští policisté.
Mimochodem, také legendární scéna, v níž Keliška s farářem Otíkem vyrážejí na kole „zastavit tu nestoudnost“ na nudapláži, měla svůj malý „podvod“. Luděk Kopřiva totiž na kole ve skutečnosti nejel, při natáčení ho zastoupil člen štábu. A mladší dvojník zaskakoval i za Marii Švecovou. Podobných improvizací bylo během natáčení víc. Rozpočet nebyl hollywoodský a Troška často sázel spíš na nápad než na techniku.
Růžičková byla torpédo
Zatímco Jiřina Jirásková byla v prvních dvou filmech výraznou tváří série, do třetího pokračování se jí příliš nechtělo, když měla mít pocit, že už podobný typ humoru nechce dělat. Nakonec ji Troška přemluvil alespoň na několik dnů natáčení. Její menší prostor ve filmu pak scenáristicky vysvětlila „zlomená“ ruka a noha řídící Hubičkové. Helena Růžičková to ale nesla těžce a netajila se tím, že ji postoj kolegyně zklamal.
Jiřina Jirásková už na další natáčení neměla chuť
Právě Růžičková byla pro trilogii naprosto zásadní. Bez její energické Škopkové by filmy fungovaly jen napůl. V době natáčení třetího dílu už ale herečku výrazně trápila obezita. Při jedné scéně na půdě musel podle členů štábu pomáhat dokonce hasičský jeřáb, aby se herečka bezpečně dostala nahoru.
I přes zdravotní komplikace ale Růžičková natáčení zvládala s obrovským nasazením a právě její spontánnost dodává celé trilogii autenticitu, kterou dnešní komedie často marně hledají. „Helena byla torpédo. Ona byla svá, nic nehrála, nepřetvařovala se před nikým, a co řekla, to platilo. Co měla na srdci, to měla i na jazyku,“ vysvětloval Troška.
Film, který zestárl po svém
Dnes už je jasné, že Slunce, seno, erotika není film, který by stál na dokonalé režii nebo precizním scénáři. Funguje hlavně díky atmosféře, hláškám a partě herců, kteří působí, jako by spolu skutečně žili v jedné vesnici.
Možná právě proto trilogie přežila i dobu, kdy ji část kritiky shazovala jako lidovou taškařici. Z Troškových Hoštic se mezitím stal fenomén, který česká popkultura pořád nedokázala úplně opustit.
Zdroje: autorský článek s využitím
