Článek
Pro Jaroslava Marvana (†72) byla herecká kariéra jako dobře sehraná symfonie. Od prvních kroků ve filmu přes desítky rolí, které si diváci pamatují dodnes. Byl to muž, jehož charisma na jevišti i před kamerou přitahovalo pozornost, a přestože žil dlouho manželství se sympatickou Marií, život mu přichystal i nečekané zákruty srdce i osudu. Herec si své manželku, které přátelé říkali láskyplně „Márinka“, vážil. Tedy, svým způsobem. Jejich vztah byl podle svědků stabilní a dlouho bezdětný. Možná právě absence vlastní rodiny byla tím, co jednou spustilo řetěz událostí, které se dodnes zcela nevysvětlily.
Štěstí se změnilo v tragédii
V polovině padesátých let přišla do jeho života Alena Jančaříková, talentovaná herečka Národního divadla. Byla mladší o více než dvě dekády, srdcem otevřená divadlu i životu, a právě tím asi probudila v Marvanovi city, ve které na prahu šedesátky snad ani nedoufal. Mezi nimi se zrodilo něco víc než jen letmé okouzlení. Alena opustila svého manžela a dva syny, aby mohla kráčet po boku herce, jehož jméno znali diváci napříč republikou.
Jejich vztah však nebyl jen o lásce, byl i o společenském napětí. Když Alena otěhotněla a v roce 1960 porodila dceru Alenu Marvanovou, stal se Marvan poprvé otcem. Jeho radost byla upřímná a hluboká. Dceru miloval a staral se o ni víc než mnozí otcové v jeho okolí.
A právě v ten okamžik, kdy se zdálo, že štěstí konečně našlo svůj domov, udeřilo neštěstí. Asi rok po narození malé Alenky byla Jančaříková nalezena mrtvá ve svém bytě. Oficiální verze zněla jako sebevražda a otrava svítiplynem. Mnozí, včetně jejích blízkých, však v závěru vyšetřování nevěřili. Nálezy naznačovaly, že její odchod ze světa nebyl její volbou. Byt byl zmatený, telefon rozbitý a na těle zde byly známky, které se s verzí sebevraždy prostě nespojovaly.
Záhadně ztracená závěť
Působí to tak trochu jako kapitola z detektivního románu. Žena, která se těšila na svůj velký den, byla nalezena v proužkovaném pyžamu, bez vysvětlení a s tolika otázkami. Byla to sebevražda? Nešťastná náhoda? Nebo něco, co skrývá temnější kapitolu lidské žárlivosti a společenské zaujatosti? Mohla do toho být zapletena manželka Marvana, nebo snad komunistický režim? Moc otázek, odpovědí málo. Realita se zdá být spletitější, než by si kdokoli přál.
Marvan sám nikdy plně nevysvětlil, co se stalo. Těžko říct, jestli vůbec mohl vědět něco víc, než s čím přišla policie. O dceru se však staral i nadále, pravidelně ji navštěvoval a vyhledával chvíle, kdy mohl být s ní. Dětství malé Alenky ovšem neprobíhalo v tradiční rodině, což je samozřejmé. Její matka už byla pryč a otec musel skloubit své veřejné úspěchy s osobním trápením. A závěť, kterou byl prý Marvan připraven odkázat dceři, se nakonec záhadně ztratila. Přitom hodně lidí doufalo, že právě ta mnohé vysvětlí. Možná dokonce vše. To dodává příběhu ještě další vrstvu tajemna.
Marvan nebyl zdaleka jediný
Podobné osudy ale nejsou v uměleckém světě ničím výjimečným. Stačí si připomenout Vlastu Buriana, jehož poválečný pád a osobní osamění zůstávají dodnes mementem křehkosti slávy, nebo Adinu Mandlovou, jejíž život byl plný velkých lásek i bolestných útěků. Tragický rozměr měly i vztahy Oldřicha Nového, který přišel o ženu v důsledku nacistického teroru, či osud Lídy Baarové, jejíž milostné volby ji poznamenaly na celý život. I v zahraničí bychom našli paralely. Například Romy Schneiderová nesla smrt svého syna a rozpad vztahů s tichou, ale celoživotní bolestí. Všechny tyto příběhy spojuje jedno: za leskem jeviště a filmového plátna stáli lidé z masa a kostí, schopní hluboké lásky i fatálních omylů.
Zdroje: vlasta.cz, zena.aktualne.cz, novinky.zoznam.sk, blesk.cz
