Článek
Její život byl dlouho hodně divoký. Do chvíle, než potkala svou osudovou lásku, měla Tamara krátkodobé vztahy víceméně o ničem. „Nikdo mě nebavil, chlapy jsem měla jen na to jedno a modlila se, aby už byli pryč. Všechno se změnilo, když mi do života vstoupil on,“ vzpomíná marketingová specialistka.
Románky ho nelákaly
Pro Jana byla nejprve nezajímavá. „Byla jednou z mnoha holek, které jsem potkával v barech. Nic mi neříkaly, nechtěl jsem s nimi nic mít, natož navazovat vztah. Takže naše první setkání bylo o tom, že nás sice představil jeden můj kamarád, ale já to nijak dál neřešil, vlastně jsem si jí nevšímal.“
Ona si ho ale všimla až moc dobře. Honza se později dozvěděl, že se na něj vyptávala a prosila o číslo. Jenže ho nedostala. „Kluci věděli, že nemám rád, když mě někdo otravuje. Chodil jsem se večery fakt jen bavit, upustit páru, pročistit si hlavu. Ne lovit holky kvůli pochybným románkům,“ usmívá se profesionální řidič s tím, že si myslel, že už Tamaru nikdy neuvidí.
Stačila jí jedna hodina
To se ale velmi spletl, protože když vyrazil do „víru velkoměsta“ příště a dorazil do „svého“ tradičního baru, ona už tam na něj čekala. „Nějak zjistila, že přijdu. Přišla za mnou a na rovinu se zeptala, jestli jí dám hodinu, že by mi chtěla říct nějaké věci. Měl jsem dobou náladu, možná proto jsem neodmítl.“
Tamaře hodina stačila k tomu, aby Honzu přesvědčila, že má smysl se s ní dál bavit. Nakonec s ní strávil celý večer a dohodli se na dalším setkání. „V neděli jsme šli na večeři. Pak asi ještě patnáctkrát. Nic mezi námi nebylo, dlouze jsme si povídali a já zjišťoval, že kromě toho, že je hezká, tak má i v hlavě mozek. Což mě upřímně dost překvapilo, do těch barových holek jsem na to nebyl zvyklý.“
Když spolu strávili první noc, byl to vlastně logický průběh. Pak ještě nějakou dobu randili, než se k sobě nastěhovali. Vše opravdu vypadalo jako ideální průběh vztahu, na nic nespěchali.
Nikdo je nezval, přesto přišli
Zásnuby se konaly o půl roku později, byli zamilovaní a plní plánů do budoucna. Když naplánovali svatbu, dohodli se, že pozvou jen společné známé. Drželi se hesla, že mezi sebe nebudou tahat milovat. „Přišlo mi to skvělé, protože jsem samozřejmě věděl něco o její minulosti. Detaily jsem ale znát nechtěl, přišlo mi to úplně zbytečné.“
Bohužel se ale stalo, že si veselku nechtěli nechat ujít ani, řekněme „velmi nechtění“ lidé právě z minulosti Tamary. „Toho jsem se chtěl vyvarovat. Jenže oni se dozvěděli, co se chystá a přišli, aniž by je kdokoli pozval. Mohl jsem udělat scénu a asi by vypadli. Ale já věřil, že vše dopadne v pohodě.“
Jenže nedopadlo. Parta chlapíků se opila a začaly z nich padat historky o tom, kdo všechno měl Tamaru, kde a jaké „to“ s ní bylo. „Nevydržel jsem to a jednomu jsem dal pěstí. No, bitka začala vlastně okamžitě.“ Výsledkem bylo několik zraněných lidí, rozbité sklo atd. Nakonec to ale vlastně bylo k něčemu dobré. Mezi Janem a Tamarou se konečně pročistil vzduch, řekli si věci, které dřív nechtěli. „Je to tak lepší. Už mě nic nepřekvapí,“ dodal Jan.
