Článek
Dlouho žila v tom, že má dokonalé manželství. Pravdou je, že manžel dělal pro Danu opravdu hodně. Nikdy by si nepomyslela, že má jinde další ženu a dokonce také dvě děti. Zkrátka nic tomu nenasvědčovalo. Nebo snad přeci? Říká se sice, že po bitvě je každý generál. S odstupem času si však sympatická plavovláska začala uvědomovat, že jisté indicie k tomu, aby měla přinejmenším podezření, prostě přicházely. Ne najednou, postupně, jakoby plíživě.
Měl práci, kvůli které byl často pryč
Když spolu vyrazili do společnosti, jejich přátele si mysleli, že jsou ideální pár. Marek se ke své partnerce vždy choval galantně, snad nikdy ne ni nezvýšil hlas. Jediné, s čím měli jejich známí „problém“ bylo, že byl často pryč. „Tvrdil mi, že je řidič kamionu. Z logiky věci z toho pak vyplývalo, že jezdí na delší trasy, byl i přes týden mimo domov. Brala jsem to tak, vždyť jsem ho takto poznala. Nepřišlo mi to divné,“ vzpomínala Dana. Nepadlo ji jakkoli rozporovat to, co její partner dělal. Ostatně, proč také? Vždyť všechno běželo jako na drátkách.
Marek manželce pravidelně volal, když byl pryč. Psali si, reagoval téměř pokaždé poměrně rychle. Ani v tomto ohledu se tedy Dana nedočkala žádné „nápovědy“, že je něco špatně. Na druhou stranu sem tam se přeci jen něco objevilo. Jako kdysi, když Marek tvrdil, že byl v rumunské Bukurešti, Dana ale v jeho kapse před praním našla účet z kavárny z bulharské Varny. Její manžel to vysvětlil s úsměvem tak, že se asi spell. Nic v tom nehledal, přešla to. Pokud by ale byla pozornější, všimla by si, že účet je z letiště. Bohužel pro ni ale tak pozorná nebyla.
K odhalení jí pomohla náhoda
Nebyl to však jediný moment, který ji mohl minimálně „nakopnout“ k tomu, aby začala o věcech více přemýšlet. „Nutně jsem něco potřebovala, nemohla jsem se mu dovolat. Na takové situace jsem měla k dispozici číslo na dispečink do jeho práce, kde mi měli zařídit spojení. Zavolala jsem tam, ozval se nesmělý mužský hlas, vypadal zmateně. Začal cosi koktat s tím, že manžela najde a ten že mi hned zavolá.“ Až později se Dana dozvěděla, že žádný dispečink nebyl, ale že měl Marek takto dohodnutého kamaráda. Jelikož ale ve zmíněné situace opravdu za chvíli zavolal zpět, zase to hodila za hlavu.
K tomu, že jeho druhý život odhalila, jí pomohla až náhoda. Marek si totiž tak věřil, že na svém pracovním stole omylem nechal dokumenty, které Dana z jeho pohledu rozhodně vidět neměla. Přečetla si, že má účet v bance, ke kterému má přístup i jakási žena. Dozvěděla se také, že nějakému Pavlovi je sedm let a potřeboval zaplatit kroužky. „Nespojila jsem si to hned. Trvalo, než mi začaly věci docvakávat. Tehdy jsem prostě koukala na jeho druhý život. Odhalil se přede mnou v celé své nahotě a hrůze.“
Dovel to k dokonalosti
Stále ale nevěděla zdaleka všechno. Potřebovala zjistit víc, začala pátrat na sociálních sítích, „projela“ mu přátele, komu kdy psal. A další střípky mozaiky byly na světě. Najednou věci dávaly smysl, časově si Dana začala skládat to, co měla vidět už dávno. „Domů přijel za dva dny. Stihla jsem se dát dohromady, nechtěla jsem mu ukázat, jak moc mě to bolelo. Kupodivu ani moc nezapíral. Sice to zkusil, ale pak viděl, že to nemá cenu. Řekl mi celou pravdu. Bylo mi z toho fyzicky špatně.“
Dana a Marek byli manželé tři roky. Celou tu domu měl její partner ještě druhou ženu, se kterou měl dvě děti. Jedno ve školce, druhá na prvním stupni základní školy. Pravidelně za nimi jezdil, když tvrdil, že je na cestách z kamionem. Reálně pracoval jako marketingový specialista, takže když seděl u počítače, makal. Dana myslela, že hraje hry. „Dovedl to k dokonalosti. Kdyby mi tak neublížil, vlastně bych ho obdivovala, jak skvěle si to uměl naplánovat a zorganizovat.“
Zdroj: autorský článek
