Článek
Na první pohled byl William Stuart-Houston ukázkovým americkým hrdinou. Válečný veterán, otec čtyř dětí, podnikatel ve zdravotnictví, klidný soused z New Yorku. Muž, který po druhé světové válce zapadl do běžného života tak dokonale, že si jen málokdo uvědomoval jednu zvláštní věc. Jeho strýcem byl masový vrah Adolf Hitler! Jedním z paradoxů tohoto příběhu je, že dům, kde William přišel na svět, byl během války zničen. Rozkazem, který vydal jeho „drahý“ strýček.
Setkání s Hitlerem ho nenadchlo
Narodil se ale ještě jako William Patrick Hitler v roce 1911 v Liverpoolu. A jeho život byl od začátku podivnou kombinací náhody, chaosu v rodině a snahy co nejvíc se odstřihnout od jména, které se později stalo symbolem zla. Jeho matka Bridget byla Irka, otec Alois Hitler mladší, nevlastní bratr budoucího německého diktátora. Alois byl typickým dobrodruhem, který střídá bydliště, ženy i názory. Rodinu opustil krátce po Williamově narození a dál si žil po svém. Dokonce předstíral vlastní smrt. Zkrátka rodinný typ jak se patří.
Jako mladík se William pokusil pochopit, odkud pochází. V osmnácti letech odjel do Německa, kde se setkal jak s otcem, tak se slavným strýcem. Navštívil dokonce nacistické shromáždění. Nadšený z toho ale nebyl. Naopak. Po návratu do Británie psal články, ve kterých Hitlera líčil jako velice kriticky. Asi se dalo předpokládat, že to vztahy mezi oběma muži nijak zvlášť nevylepší.
Adolf Hitler nebyl ze svého synovce nadšený
Adolf Hitler se pokusil synovce „uklidit“ prací v Berlíně. Zajistil mu místo v Reichskreditbank, ale William se brzy pokusil využít příjmení k lepšímu postavení. Narazil. Podle některých svědectví z té doby se o něm Hitler vyjadřoval s otevřeným odporem a označoval ho za nepříjemného příbuzného, kterého by byl nejraději zbavil.
V americkém námořnictvu přesvědčil
Mladý muž pochopil, že Německo pro něj není bezpečné místo. Těsně před vypuknutím druhé světové války utekl do USA. A tam se začala psát jeho druhá, mnohem důležitější kapitola. Britská armáda ho nejprve odmítla. Původ a jméno byly příliš citlivé. Američané zpočátku reagovali stejně. Myšlenka, že by „Hitler“ nosil americkou uniformu, byla pro velení téměř nemyslitelná. William se ale nevzdal. Psával žádosti, vysvětloval svou minulost, zdůrazňoval odpor k nacismu a ochotu bojovat právě proti režimu svého strýce.
Nakonec dostal výjimku přímo od prezidenta Roosevelta. Do amerického námořnictva nastoupil jako medik. Při nástupu prý zažil situaci, kterou si pamatoval celý život. Když se představil příjmením Hitler, důstojník na něj chvíli zíral a pak suše odpověděl: „Rád vás poznávám, Hitlere. Já jsem Hess.“ Černý humor měl za války své zvláštní místo.
Mladý námořník byl nasazen přímo v bojových podmínkách a při jednom z útoků utrpěl vážné zranění nohy po zásahu šrapnelem. I v jiných situacích se však ukázal jako odhodlaný voják, který má velkou odvahu a neváhá nasadit život pro své kamarády. Za službu vlasti nakonec dostal Purpurové srdce. Jestli měl ještě někdo pochybnosti o jeho loajalitě, tímto byly definitivně pryč.
Nestál o publicistu
Po válce si změnil jméno. Z Williama Patricka Hitlera se stal William Stuart-Houston. Oženil se, s manželkou Phyllis, vychovali čtyři syny a žili klidným rodinným životem. Založil úspěšnou firmu ve zdravotnictví a své děti držel mimo minulost, na kterou se postupně zapomnělo.
On sám se celé roky snažil, aby se vyhnul publicitě. Nechtěl být „tím, co znal Hitlera.“ Svůj příběh držel v tajnosti. Nestyděl se, to ne. Ale chtěl žít normálně. Což se mu nakonec celkem povedlo. Přesto je to i dnes vnímáno jako jeden velký paradox, když se synovec největšího diktátora minulého století stal americkým válečným hrdinou.
